RECENZE: Spielberg natočil zbytečný remake West Side Story

Jeden z nejslavnějších a nejvlivnějších režisérů současnosti uvedl do kin novou verzi klasického muzikálu West Side Story. Formálně je v pořádku, ale chybí mu osobitost.

Steven Spielberg je dnes v pozici, že si může dovolit natočit prakticky cokoliv v jakémkoliv žánru a vždy to bude mít alespoň řemeslnou kvalitu. V případě muzikálové klasiky West Side Story ale pouhý fortel nestačí, je třeba přijít s jedinečným nápadem, netradičním uchopením, jasnou vizí. Jinak je boj s filmem z roku 1961 marný, ztracený a předem prohraný. Spielberg bohužel nevyrukoval s ničím, co by ospravedlnilo vznik tohoto remaku.

Během prvních minut to přitom nevypadá zle. Zkušený režisérský machr umí vtáhnout do děje, ve zkratce naznačit, co se bude dít. Má to atmosféru, tah, nesmrtelná hudba Leonarda Bernsteina rovněž udělá svoje. Po slibném prologu však filmu spadne řetěz a už se ho do konce nepodaří nasadit. Během sledování si několikrát uvědomíme, že Spielberg si s muzikálem příliš nerozumí. 

Evidentní je to zejména v hudebních číslech, která měla být těžištěm snímku. Inscenuje je ledabyle, bez zaujetí a vášně. Příliš se spoléhá na zdobnou kameru věrného spolupracovníka Janusze Kamińského, která místo aby se věnovala aktérům, vzdaluje se od nich a efektním rámováním kompozic navozuje dojem chladu a odtažitosti. Jednotlivé scény jsou navíc odděleny poněkud těžkopádnými střihy, což zesiluje dojem mechaničnosti a odevzdanosti.

Je zarážející, jak nové West Side Story skoro vůbec nefunguje v emoční rovině. Příběh Tonyho a Marii je velkolepý tragický oblouk, inspirovaný samozřejmě Romeem a Julií, a jelikož jde vlastně o jedinou dějovou linku snímku, musí zasáhnout okamžitě a bez okolků. Hodně záleží na chemii mezi ústřední dvojkou, což je v případě Ansela Elgorta a Rachel Zeglerové malér, neboť tam není nic. Pusto, prázdno. 

Zvlášť Elgort jako Tony je unylý a bezbarvý. Osudové vzplanutí na tancovačce jim prostě lze jen těžko věřit. Mnohem větší žár sálá z Davida Alvareze coby Bernarda a Ariany DeBoseové v roli Anity. Tu mimochodem v originálu hrála Rita Morenová, která novou verzi spoluprodukovala a ztvárnila si v ní roli Valentiny.

Co naopak pochválit? Svižnou inscenaci některých výstupů, například Gee Officer Krupke!, která se hravostí a „punkovou“ odvázaností blíží originálu, a pak také – konečně – energií pulzující střet Tryskáčů a Žraloků s tragickým vyústěním. Zde Steven Spielberg jako kdyby chvíli nemyslel na to, že režíruje muzikál, a vystřihl skutečné drama.

West Side Story

50 %

USA, 2021, 156 min.

Režie: Steven Spielberg

Scénář: Tony Kushner

Hrají: Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Rita Moreno, Ariana DeBose a další

Kinobox: 73 %

IMDb: 7.2

I tak se ale při sledování jeho pokusu s každou další minutou vkrádá zásadní otázka. K čemu to celé vlastně vzniklo? 

Proč Spielberg natočil West Side Story znovu, když do původní verze nijak zásadně nezasahoval, neaktualizoval ji, nechtěl ji přizpůsobit mladší generaci? Ano, je tu stále aktuální téma rasismu, navíc se tu zlehka brnká na strunu genderové vyváženosti.

Chtěl režisér potěšit milovníky klasiky? Ti se na ni mohou kdykoliv podívat, navíc ve srovnání s ní Spielbergova novota nikdy nebude mít navrch. On sám ji prý také bezmezně miluje, čili se nabízí vysvětlení, že si nové zpracování West Side Story natočil hlavně pro svou potěchu. To by vysvětlovalo, proč je tak okatě zahleděné samo do sebe.