Jak jste prožila či přežila covidovou výluku? Koncerty žádné, divadla zavřená...
Zavřeli jsme se s kapelou Razam do studia. Dotvořili jsme nové CD a s herci z Divadla na Vinohradech natočili CD k inscenaci Balada pro banditu, kterou jsme pro Vinohrady nově hudebně zpracovali. A také jsme natočili náš nový vánoční program Slovanské Vánoce, kde jsme se zaměřili na české, běloruské, ruské, ukrajinské a srbské adventní skladby, nechybí ani naše autorské. Práce jsme tedy udělali více, než by v čase, kdy se dalo koncertovat, bylo obvyklé.
Začnu Baladou pro banditu... Mám vás spojenou s hradeckou od Karla Brožka, která měla 200 repríz. Nebo se pletu?
To se pletete. Je pravda, že v době, kdy se v Klicperově divadle hrála Balada v režii Karla Brožka, pobývala jsem v divadle celkem často, ale spíš v divadelním klubu než na jevišti (smích). To představení jsem však párkrát viděla a moc se mi líbilo. Ona Balada je krásné dílo, které má silný základ.
RazamPozoruhodné trio Marešová, Yasinski, Vašíček se rozrostlo v kapelu Razam. Ke zkušené zpěvačce, jež účinkuje v muzikálech a spolupracuje s kapelami Precedens i Čechomor, všestrannému kytaristovi Michalu Vašíčkovi a akordeonovému virtuosovi Aliaksandru Yasinskému přibyl violista a klavírista Ilia Chernoklinov či bubeník a vibrafonista Radek Doležal. Pod názvem Razam vydali podmanivě syrové album Harpyje u pramene. Muzikanti z Čech, Běloruska a Ruska hrají syrovou worldmusic se silnými slovanskými kořeny, a to virtuosně a bez podbízení. „Dlouhou dobu jsem zkoumala, na jaké cesty mě vedou ambice a na jakých cestách se potkávám se skutečným smyslem,“ říká Iva Marešová. |
Jaký tedy k němu máte vztah?
Jak jsem se zmínila, je krásné. Vždy se mi líbila jeho syrovost a poetika, ale i jakási lidovost v tom nejlepším smyslu slova. To, že jsem dostala příležitost zhostit se pěveckého a později celého hudebního nastudování s celou naší kapelou, je pro mě dar. Nádherná zkušenost. Práce s herci a s celým týmem divadla byla nesmírně příjemná, plodná a inspirující. Herci, technici i režisér Juraj Deák s námi vytvořili jednotný organismus. Byla to spolupráce bez nadvlády ega. Tento druh tvoření je mi blízký - a upřímně - v dnešní době celkem ojedinělý. O to více si tohoto setkání považuju.
Co vaši kapelu přivedlo ke spolupráci s vinohradským divadlem?
Původně mě Juraj Deák oslovil ke spolupráci na pěveckém nastudování, bylo to na doporučení Petra Maláska, za což mu nepřestávám děkovat. Juraj hledal do Balady ještě živou kapelu a jeho představa o zvuku a způsobu aranží dost souladila s hudbou, kterou tvoříme a hrajeme s Razamem, takže jsme to dali dohromady. S kapelou jsme společně zaranžovali a připravili hudebně celou inscenaci, písně jsme pracovně natočili a představili Jurajovi Deákovi. Ten byl s naším výtvorem spokojený. Na jeho připomínky jsme reagovali celkem svižně.
Kluci z kapely jsou skvělí hudebníci. Snoubí se v nich akademické vzdělání i živelnost, takže byli schopní vystihnout nálady písní tak, jak režisér potřeboval. Pamatuji si, jak se Juraj Deák rozhodl jednu píseň úplně přearanžovat přímo během zkoušky s herci a jak to šlo hladce. Musím říct, že schopnosti muzikantů, se kterými mám tu čest hrát, nepřestávám obdivovat. V Baladě jsem nakonec asi čtrnáct dní před plánovanou premiérou shodou okolností dostala roli Morany, takže jsem moc ráda, že se na kluky z kapely nechodím jen dívat, ale mohu si s nimi v divadle představení užívat i na jevišti.
Líbí se vám tedy Deákova inscenace?
Ano, vzhledem k tomu, že Balada pro banditu je dílo založené z velké části na hudbě, dá se říct, že náš podíl je velký. V inscenaci je okolo čtyřiceti hudebních vstupů. S herci jsme pracovali opravdu poctivě. Rozepsali jsme pro ně i celkem složité sbory a oni se partů zhostili skvěle. Dali jsme si díky jejich pracovitosti čas na poctivou přípravu a věřím, že se to na představení v dobrém odrazilo.
K aranžování jsme přistoupili tak, jako když tvoříme svou vlastní hudbu. Snažili jsme se zachovat původní „lidovost“ a syrovost skladeb a zároveň v nich tyto kvality podtrhnout a zvýraznit. Nechtěli jsme se ubírat příliš alternativním směrem. Přesto, že jsme zasáhli do harmonií a některé skladby jsme se rozhodli hrát oproti originálu v mollových tóninách, myslím, že jsme prapodstatu Balady zachovali. Pan Uhde, jako jeden z tvůrců představení, nám řekl, že je naším zpracováním nadšený a že po letech, kdy slyšel své dílo v mnoha úpravách, je moc rád, že cítí hluboký soulad mezi naším přístupem a jeho představami. To nás samozřejmě nesmírně potěšilo.
Ryzost a síla slovanství jsou nám vlastní a přirozené.
Iva Marešová
Z nové desky Harpyje u pramene cítím velký hudební posun k vlastnímu charakteristickému výrazu. Co všechno ve vaší world music se slovanskými kořeny je?
Já věřím v to, že se nám daří zůstávat autentičtí. Ryzost a síla slovanství je nám vlastní a přirozená i vzhledem k tomu, z jakých krajin pocházíme. Myslím, že se v naší hudbě odráží to, jak žijeme a jaký máme způsob uvažování. Kluky znám už řadu let a rozhodně můžu říct, že jsou dobří a srdeční, otevření jakékoliv situaci. Pohlížejí na svět kolem sebe bez předsudků. Jsou silní, citliví, vědí, co je láska, milost, pokora, a tak jak dokážou respektovat sebe sama, dokážou respektovat i druhé. Pro mě jsou jakýmsi zosobněním té správné mužské síly i lásky k životu a je mi s nimi moc dobře. Věřím, že to všechno je obsaženo v naší hudbě.
Kolik je oněch kořenů?
Čechy, Bělorusko, Morava a Rusko. Takové čtyři živly, které se spojují v ten pátý. Razam. Razam znamená v běloruštině společně.
Velkou zralost cítím i u textů, plných dávné, nejen slovanské mystiky...
Texty nepocházejí všechny z mého pera, mám pár dobrých přátel, kteří občas cítí puzení mi nějaký svůj text poslat, a jsem za to moc vděčná. Je to taková souladná a vyživující spolupráce. Já osobně jsem texty přestala vymýšlet hlavou. Nechávám je přicházet. Je mi totiž hezky, když se nesnažím Pánu Bohu mluvit do toho, co se rozhodne vytvořit. V životě je to stejné, i když lehké mu do toho nemluvit to vždy není.
Album Harpyje u pramene má i dobře promyšlenou grafiku.
Děkuji. To jsem ráda, že jste si toho všiml. Já to vlastně nikde nezmiňuji, ale občas maluji a fotím a obal tak vznikl z mých obrazů, které jsem nafotila. Texty jsem umístila do spirál, které obrazy dotváří. Vznikají tím jakési kódy a pro mě to je nedílná součást příběhu, který je ukryt v písních. S grafikou mi ale hodně pomohla Jana Baladová. Technicky já na tom v tomto směru moc dobře nejsem.
Jaké máte ohlasy?
Budu-li upřímná, tak krásné. Ač se nepohybujeme na poli lehké hudební zábavy, po každém koncertě za námi chodí lidé a jsou nadšeni. Hodně je, myslím, oslovuje právě onen zmiňovaný slovanský duch, syrovost a zemitost naší hudby ve spojení s tím, že kluci jsou skvělí instrumentalisté. Jsem moc ráda, že můžeme svou hudbu sdílet s vnímavým a citlivým publikem. Také si myslím, že pro lidi je v dnešní době důležité pocítit své kořeny a mít se v tomto, často až k smíchu nebo spíš k pláči zohýbaném světě, o co opřít a ukotvit. Všichni potřebujeme cítit radost ze života a na koncertech i v naší hudbě, kterou natáčíme, se o tu radost chceme s lidmi dělit.
Máte další plány?
Dokončit Vánoční desku, užívat si Baladu pro banditu v Divadle na Vinohradech, kam jste všichni srdečně zváni, věřit, že Bůh dá a že se stále budeme potkávat s lidmi na našich koncertech. Chystáme též další nové autorské aranže pro naše koncerty se symfonickým orchestrem, hodláme začít pracovat na svých vlastních nápadech na divadelní představení… Impulzů k tvorbě máme hodně a věříme, že se nám časem podaří všechny proměnit v reálné dílo.
