RECENZE: Iva Bittová kouzlí s hlasem na živém albu Pro radost

Iva Bittová je živel, horská bystřina, nepolapitelná divoženka. Je úplně jedno, jakého se dotkne žánru, zda jazzu, rocku, klasiky nebo lidovky, vždy jí z toho vyjde originální a jedinečný tvar, což je i případ živého alba Pro radost.

Pro radost je záznamem loňského vystoupení Ivy Bittové, jejího syna Antonína Fajta, Ivo Viktorina, Vladimíra Václava a pěveckého souboru Babačka na Připomínkách Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Titul je zvolený opravdu výstižně, radost je hnacím motorem desky – jiskří od prvních tónů, přelévá se na publikum, a jak podotkla Bittová: „I přes ústa zakrytá maskou jsem viděla zářivé jiskry v očích a slyšela jejich hlasy. Věřím, že záznam přinese radost i posluchačům doma a pomůže zažnout pozitivní jiskru v jejich srdcích.“

Repertoár se skládá z lidovek, ze skladeb z muzikálu Balada pro banditu nebo z repertoáru Viktorinova AG Fleku. Pojítkem je lidský hlas ve své nejryzejší a nejvroucnější podobě. Jak Bittová, tak Babačka zpívají technicky perfektně, přesto syrově, neučesaně. Z písniček čiší energie a nespoutanost. Je to velmi autentický záznam. Žádný skanzen, ale životem pulzující hudba plná slunce, potu a krve.

Pro radost

75 %

Iva Bittová & Antonín Fajn & Vladimír Václavek & Babačka & Ivo Viktorin

Platí to samozřejmě i pro skladby, kde zpěvaččin hlas nehraje prim. Skvěle vyšla Václavkova píseň A nebe je na tvých rtech z alba Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj. Moment, kdy se do nezúčastněného projevu citlivě přidá bezeslovný zpěv Bittové a působivě dokresluje náladu, je opravdu jedinečný. Tak vypadá dokonalé souznění spřízněných duší, které dokážou nahlédnout do magického prostoru za hudbou a sdělit cosi univerzálně platného. Bez ohledu na žánry, škatulky a podobné pomíjivé podružnosti.