Koukám, že vám tady roste krásná třešeň...
To je první strom, který jsem u nás na zahradě zasadil. Všechny stromy, co tady jsou, včetně jabloně a šeříku, jsem sázel. A teď se o ně stará můj zeť, který tady bydlí s mojí nejmladší dcerou. A s borovicí, co roste tamhle u plotu, mám krásnou příhodu. Ve Finsku jsme hráli představení s Činoherním klubem. Přišel za mnou mladý muž a říkal mi finsky, vkládaje v to slova anglická, že jsem velký režisér a že mě obdivuje. A pak mně každý rok přišel lístek: „Blahopřeju! Nazdar, Česko! Bravo! Manninen.“
A takhle to bylo patnáct let. Potom se jednoho dne otevřela branka, vešel úhledný mladík a nesl igelitový pytlík. Vzornou angličtinou mi řekl, že mně nese od Urha Manninena dárek. Byla to sazenice borovice. Finové milují stromy. Já ji zasadil a vyrostl tenhle nádherný strom. Všichni ptáci, které slyšíte, sídlí na téhle borovici. Vedle je „náš“ smrk, a na něj kašlou! Proč to tak je, nevím. Borovice se stala ústředním stromem mého domu. A je to pozdrav od vytrvalého Urha Manninena z Finska.
V jedenácti letech jsem na půdě našel utržený špagát. A od maminky jsem se dozvěděl, jak to bylo.
