Bude vám devadesát let.
To už je čekání na smrt.
Vy jste byl přece vždycky optimista.
No to jsem pořád, ale vím, že umřu. Co se dá dělat?
Já taky umřu.
Já jsem tomu ale blíž. Už několik let nepíšu. Všechno, co jsem potřeboval napsat, jsem napsal. A abych jen tak žvanil, na to je tady dost jiných.
Tím, že jsem je neprovokoval, to docela šlo. Nevysmíval jsem se jim, což mnozí kolegové dělali, a na to oni byli hákliví. Nebylo těžké dát jim najevo, že jsou blbí a já chytrej, ale působí to jako nafoukanost.
