Lars Kepler tentokrát vrací do hry kromě detektiva Joony Linny i postavu hypnotizéra Erika Maria Barka. Hrdiny, jehož profese dala jméno vůbec prvnímu románu z pera Ahndorilových, který se stal bestsellerem v desítkách zemí. Příběh Zrcadlového muže otevírá případ zmizení mladé dívky, která se nikdy nevrátí domů ze školy a jejíž tělo se po pěti letech objeví na hřišti v centru Stockholmu.
To asi pro rodiče tří dcer nebylo jednoduché psaní.
Alexandra: Svět je plný podobných případů a v nás jako rodičích tří mladých žen vzbuzuje ten největší strach. I když už jsou holky dospělejší, tak mu stále čelíme.
Alexander: Možná i proto o podobných zločinech píšeme. Lépe se tak konfrontujeme se svými strachy.
Setkali jste se s někým, kdo takto o své dítě přišel?
Alexander: Jako autoři se většinou neseznamujeme se skutečnými oběťmi zločinů podobným těm, o kterých píšeme. Byli bychom pak zavázáni odvyprávět jejich příběh úplně přesně a tak, aby je nezranil. A to je příliš velká zodpovědnost, tak raději zůstáváme stranou.
Není únavné neustále psát o odvrácené straně lidskosti?
Alexandra: Mohlo by to tak působit, ale ve skutečnosti jde o velmi uspokojivou cestu, která vede od chaosu k pořádku. Je to tak u většiny detektivek. Začínají narušením nějakého stavu a my jej pak jako vypravěči můžeme znovu nastolit.
Alexander: Ale je pravda, že číst si o některých brutálních zločinech a jejich obětech může být bolestné.
Jak se vám pak spí?
Alexandra: Já se do toho někdy ponořím natolik, že mě začnou trápit noční můry a budím se s děsem. Jakmile ale knihu dopíšeme, zase zmizí. Strach je zajímavá emoce, která nás všechny spojuje.
Alexander: A hlavně v přiměřeném množství to vůbec není špatná věc! Nutí nás být opatrnými.
Strachu je teď ve společnosti kvůli pandemii asi víc než dost.
Alexander: A může vás zároveň ochránit i vám ublížit.
Alexandra: Jedna z našich dcer má z koronaviru velký, až iracionální strach. Střídá se to – jednou je v pohodě, a pak zase trpí úzkostmi.
Chtěli byste o nastalé situaci něco napsat?
Alexander: Já to moc nevidím. Situace je příliš závažná, mnoho lidí trpí a naše knihy mají přece jen být zábavným, ne depresivním čtením.
V únoru byl Lars Kepler prohlášen za nejprodávanějšího autora dekády ve Švédsku. To vám muselo udělat radost.
Alexandra: Jsme rádi, že nám spolupráce takto funguje. Respektujeme se, snažíme se být loajální a práci si rozdělujeme férově. Nejen při psaní, ale i v domácnosti. Já možná myju více nádobí a Alexander zase častěji pere. Alexander: Přesně, špinavé prádlo, to je moje... Ale řekl bych, že je to taky o komunikaci, hodně spolu mluvíme a samozřejmě máme i štěstí – že jsme se vůbec našli. To se nestane každému.
Lars Kepler (Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril)
Jako autoři jste vsadili na temné stránky lidské duše. Co je na tomto tématu tak atraktivní?
Alexandra: Myslím, že čím více se jako lidé cítíme v bezpečí, tím více máme potřebu zkoumat něco temného, zločinného. Samozřejmě z pohodlí domova, kde nic nehrozí.
Alexander: Navíc fikce umožňuje pohlížet na zločin ze všech stran, můžeme ho opravdu pochopit. Když se o zločinech dozvídáme jen ze zpráv, těžko se ponoříme do myslí a duší zúčastněných nebo postupu policistů.
Alexandra: Přitom je v těchto zvláštních dobách obzvlášť důležité pochopit, proč se něco stalo.
Co se dovíme tentokrát?
Alexandra: Kvůli návratu Erika je v knize samozřejmě mnohé napsáno o hypnóze, ale hodně jsme se zajímali i o duševní poruchy.
Pomáhal vám i tentokrát Alexandrův bratr, který je hypnotizér?Alexander: Ne, tentokrát už to nebylo potřeba, po letech rešerše jsme věděli dost.
Změnilo vám psaní zásadně názor na nějaký problém?
Alexandra: Já začala jinak přemýšlet například o sériových vrazích. Pochopila jsem, že většina z nich je velmi osamělá a má za sebou smutné dětství. Nikdo jim neprojevoval lásku. Bylo pro mě děsivé představovat si, čemu museli čelit a jak se to na nich pak podepsalo.
Alexander: Pro mě je výzvou každé téma, o kterém píšeme. Vlastně je to trochu náš styl, neustále nabourávat vlastní zažité představy.
Alexandra: A třeba po vydání Paganiniho smlouvy jsme ve Švédsku rozvířili diskusi o exportu zbraní.
Předloni jste při návštěvě Prahy říkali, že další knihou začne nová éra. Je tedy tu?
Alexander: Já myslím, že ano. Zrcadlový muž je úplně jiný příběh, Lazarus uzavřel kruh. Byl čas vrátit zpět Erika. Naposledy se objevil ve Stalkerovi.
Alexandra: To se mi na psaní sérií líbí – že se s postavami nemusím loučit navždy. Erik si prostě žil paralelně někde vedle nás a my ho mohli do příběhu jen tak zakomponovat.
Lars Kepler přijel s Lazarem. Konec Joony Linny je v nedohlednu |
Je v plánu nějaké nové televizní nebo filmové zpracování vašich knih?Alexandra: Ano, dokonce jsme velmi úzce jednali s Hollywoodem, už se pracovalo na scénářích, ale všechno zastavila pandemie.
O co přesně šlo?
Alexander: O filmové zpracování Písečného muže a taky seriálu podle Hypnotizéra. Jednali jsme s produkční společností Anonymous Content (seriály Mr. Robot, True Detective nebo filmy Revenant, Věčný svit neposkvrněné mysli, pozn. red.).
Podíleli jste se i na scénáři?
Alexandra: My přímo ne, ale hodně jsme se scenáristy diskutovali. Zajímal je náš názor. To se bohužel v případě švédské adaptace Hypnotizéra nepovedlo.
Bude i další kniha?
Alexander: Na něčem pracujeme, zatím to v nás dozrává. Dejte nám tak dva tři roky. Nikdy nepustíme ven rukopis, o kterém bychom nebyli absolutně přesvědčeni.
