RECENZE: Lišku se Forsythovi chytit nepodařilo. Napsal svou nejhorší knihu

Byly čtyři ráno a sira Adriana Westona, důchodce, jenž „nosíval výsadkářské maskáče i tmavý oblek špionů“, probudil telefonát britské premiérky, která měla něco vážného na srdci. Škoda, že si sir Adrian předtím nevzal stilnox, takže by telefon zaspal a Frederick Forsyth by neměl příběh, o němž by napsal svoji nejhorší knihu.

Začínalo to ale pěkně forsythovsky. Někdo naboural nejtajnější databáze USA. V Bílém domě padne rozkaz: Zabte ho. Jenže hackerem je osmnáctiletý britský autista. Sir Adrian prosadí, že mladíka nezabijí, stane se hackerem ve službách Jejího Veličenstva, Západu a Dobra. První nasazení: Rusové pyšně vysílají na oceány největší válečnou loď světa a pak zírají, jak se jim vymkla kontrole a najede na mělčiny u britských břehů. Je jim jasné, že za potupou je nějaký hacker. A tak Kreml taky vydá rozkaz: Zabte ho. A pak už to není nic moc. Ta kniha se jmenuje Liška, ale měla by se spíš jmenovat Seznam hlavních planetárních hrozeb, jak je vidí Freddie Forsyth.

Na co sir Adrian ukáže prstem, k tomu mladík zjistí přístupová hesla, takže se stačí jen připojit a zmáčknout puntík. A tak Íránci zírají, že jim vyletěla do vzduchu továrna na výrobu atomovky, Rusům někdo napadne továrnu na výrobu motorů k jaderným raketám, v KLDR exploduje hora, pod níž si Kim vyráběl balistické nukleární střely, a nakonec Rusům po celé délce Černého moře něco protrhne strategický plynovod, jímž by drželi Evropu pod krkem.

Chce to pomstu. Takže chudáka hackera a jeho rodinu se postupně snaží zabít ruská mafie, Noční vlci, albánská mafie, íránské Revoluční gardy, ruská rozvědka a taky odstřelovač Míša. Hackera musejí střežit britské a izraelské tajné služby, speciální jednotky a starý skotský hajný.

Je toho smícháno tolik, že Forsyth přišel o svoji největší přednost, kterou byla uvěřitelnost. Říkalo se o něm, že když popisuje nákup zbraní na černém trhu, kupuje je nejdřív sám, aby to bylo věrné. Tady se nemáte čeho chytit, abyste mohli věřit. To nejstrašnější: ani náznak, jak autistický teenager proniká neproniknutelnými počítačovými zdmi. Prostě proniká. Je jako neviditelný špion. Prostě je, co se divíte.

Předvídatelné, bez zvratů

Schází i Forsythova přednost čísla dva, rafinovanost. Tohle je předvídatelné, bez zvratů, bez prodlužované předehry před orgasmem a bez rozkoše z toho, jak se všechny zdánlivě nesouvisející epizodky a detaily najednou začnou splétat a geniálně do sebe zapadnou. Kromě dvou tří dobrých triků, zřejmě puštěných veterány tajných služeb, je to jen plochý seznam akcí a analýza současné světové politiky. A je to schematické jako válečný film: naši udělají všechno dobře a pod palbou jsou vždy učesaní, Němci jsou jen pitomí.

Nejlepší ruský zabiják Míša, který prošel všemi bojišti světa, se ve skotském lese jistí tak amatérsky, že ho objeví onen hajný a na kilometr odpráskne kapitán SAS, který má velmi nadějný poměr s pohlednou hackerovou maminkou.

Liška

40 %

autor: Frederick Forsyth

nakladatel: Kalibr

překlad: Luboš Trávníček

Autor těchto řádek to vše píše s lítostí, protože považuje Forsytha za papeže thrilleru, a kdyby byl u nás jeho fanklub, stal by se tam ajatolláhem. Je rád, že Lišku má, i když je zklamaný. Možná ho za ta desetiletí Forsyth příliš rozmazlil. A možná to teď odflinknul. Obojí je pravda, ale to druhé mnohem víc.

Naštěstí to aspoň dopadlo dobře. Ale tak šestákově. Maminka a kapitán jsou spolu, autista přežil a šťastně spadl hlavou na kámen, takže omdlel, a když se probral, byly jeho zázračné schopnosti pryč, čili ho čeká jen šťastný život podprůměrného hackera, který za žádný firewall už nepronikne, tudíž nestojí za zabití.