RECENZE: Jen tak si na severu smutně pobrečet do hřívy poníka

Skandinávská literatura posledních dekád není jenom Stieg Larsson, Jo Nesbo nebo tandem Lars Kepler. Čili žánrově detektivka, thriller nebo krimi. Existují i jiní autoři. A ne nutně ve stínu jmenovaných. Prostě jinde.

Podle jiné předlohy Pera Pettersona vznikl film Jít krást koně | foto: Film Europe

Třeba norský spisovatel Per Petterson, jemuž právě v Odeonu vydali v překladu Jarky Vrbové román Muži v mé situaci. Pettersonovi je osmašedesát let a na nezájem publika si rozhodně nemůže stěžovat. Jeho knihy jsou k mání v padesátce jazyků. To je mimochodem více, než má Milan Kundera.

Na nezájem publika si nestěžuje ani hrdina jeho nejnovějšího románu. Jmenuje se Arvid, je mu kolem čtyřicítky a jeho život citelně přepsala smrt. Nedávno mu tragicky zemřeli dva bratři, rozpadla se mu rodina. Manželka Turid prostě jednoho dne zmizela. A s ní se začaly vytrácet z Arvidova života i jejich tři dcery. Hrdina však jedná zvláštně: je pasivní a trpný, všechno si nechává líbit.

Z obálky knihy Muži v mé situaci

Nemá sílu ani vůli, aby nastalou situaci měnil. Nejde do žádné protiakce. A není bůhvíjaký psycholog, jen pozoruje, co kolem něj každodenně proudí: děje, situace a scény, v nichž je jednou hlavní, jednou vedlejší figurou. Nezkoumá motivace, nezajímá se o následky.

Nanejvýš vzpomíná; na školu, na přátele, na živé i mrtvé. Nejvíc asi na otce, který je zřejmě klíčem k jeho aktuální životní indispozici. A pak samozřejmě ubíjí kvanta volného času. Arvid je totiž vymodelovaný trochu podle Pettersona. Je spisovatel, a zřejmě úspěšný, protože lidé ho poznávají na ulici, četli jeho knihy.

Občas mu vyčítají, proč jsou jeho prózy tak smutné. Arvid neví. Zřejmě proto, že on sám je takový. Jediné, co dělá proti návalům smutku, který u něj hraničí s endogenní depresí, jsou typicky únikové, zoufalé aktivity. Loví osamělé holky, skrývá se v ulitě svého auta, okouní na hřbitově, brečí do hřívy poníka. Je trochu legrační, trochu stereotypní, trochu předvídatelný, trochu nudný.

Muži v mé situaci

50 %

Per Petterson, překlad Jarka Vrbová, vydal Odeon

Pettersonova próza má dvě stě padesát stránek, a stačí pětina, aby čtenář dobře poznal autorův vláčný, tlumený styl, aby se zevrubně seznámil s jeho zchromlým hrdinou. Vlastně to není román. Kniha má potenciál sotva na novelu nebo rozsáhlejší povídku. Pasivní a nanicovatý Arvid moc sympatií u čtenáře nepobere.

A Per Petterson – ve srovnání s jinými Skandinávci v „jeho situaci“, třeba s Ingmarem Bergmanem – moc neobstojí. Jako sociální kritik je slabý, jako psycholog mělký a jako vypravěč průměrný, nenápaditý. Takový neambiciózní literát. Někomu to stačí, někomu ne.