Byl to vizionář, hudební revolucionář. Společně s Ralfem Hütterem stál Florian Schneider u zrodu kapely, bez níž by David Bowie nejspíš až do konce svých dnů drhnul na španělku folk rockové písně, nebyli by Depeche Mode, New Order, nevznikla by elektronická taneční scéna.
Kraftwerk byli géniové, průkopníci. V době, kdy vládl kult dlouhovlasých rozevlátých rockerů, přišli s přísně střiženou image čtyř nakrátko ostříhaných, kamenně se tvářících postav za syntezátory. Jména nebyla důležitá, prim hrál zvuk. Nový, neotřelý, jedinečný. Říkalo se mu trochu posměšně kraut rock, ale Kraftwerk se netýkala žádná módní vlna, žádné trendy. Byli sví, jedineční, novátorští.
A Florian Schneider byl u toho od samotných počátků. Rodák z Düsseldorfu hrál zprvu na kytaru, flétnu a housle, ale později propadl kouzlu syntezátorů. Po několika nesmělých pokusech o neotřelé hudební vyjádření natočil v roce 1974 album Autobahn, které změnilo naprosto všechno. Titulní skladba je dodnes nadčasovou klasikou. Následovala alba Radio-Aktivität (1975), Trans Europa Express (1977), Die Mensch-Machine (1978) nebo Computerwelt (1981), což jsou slabikáře, encyklopedie, slovníky i doslovy elektronické hudby.
Florian Schneider v Kraftwerk působil až do roku 2008, kdy za ne zcela jasných okolností z kapely odešel. Historie Kraftwerk je ostatně dodnes plná otazníků, nejasností, revidování vlastní minulosti, což jim dodává na tajemství a přitažlivosti. Členové kapely si za všech okolností úzkostlivě chránili své soukromí a pokud kdy svolili k rozhovoru, vyjadřovali se hlavně v hádankách a slovních hříčkách.
O Florianu Schneiderovi bylo známo, že byl synem německého architekta Paula Schneidera, byl ženatý a měl dceru Lisu. Víc asi vědět netřeba. Na všechny další otázky nechť odpoví hudba.
