Podobný rozhovor jsem ještě nedělal. Sešli jsme se v jedné místnosti v Filipem Konvalinkou a hercem Václavem Neužilem, který Filipovi na jeho desce hostuje. Přes roušky jsme si neviděli přes obličeje a místo obligátního potřesení rukou jsme si „hopersky“ drcli loktem.
Hovor se netočil jen kolem hudby a Konvalinkova nového sólového alba Buldok. Ještě než jsme se k němu dostali, bylo třeba probrat momentální situaci. „S manželkou jsme si říkali, že jsme vlastně nejvíc v cajku. Za posledních čtrnáct dní jsme nepřišlo do kontaktu s ničím a nikým. Byli jsme jenom doma,“ říká Filip Konvalinka a pokračuje.
„Není to jednoduchý, lidi se snaží udržet si dobrou náladu, být v klidu, nepodléhat panice, ale ty důsledky budou pak ještě prorůstat. A to i v době, až se to celé trochu uklidní. Dva moji kamarádi mají v Jihlavě bar Zverimex, kde měla proběhnout i párty k vydání desky. Maj šest barmanů, kteří se jim tam střídají na směny a minimálně čtyři lidi v kuchyni. Všechny museli z hodiny na hodinu propustit. Totální likvidace, nikdo neví, co se bude dít. Šílený, ale na druhé straně, mám kamaráda, který v Lukách nad Jihlavou rozjel výrobu roušek a prodá jich deset tisíc za týden. Má neuvěřitelný obrat,“ říká Konvalinka.
Václav Neužil souhlasně pokyvuje a přidává se. „Moje žena je na mateřské, ale pro ni se vlastně nic nezměnilo, žije stejný život. Nemůže samozřejmě nikam chodit, ale zase jsem to bral a beru, jako že jsem na prázdninách.“
Hiphopový profesor
„Já na prázdninách nejsem.Pro mě jako pro učitele na gymnáziu to byl přechod na to, jak nastavit úplně jinou výuku. Posílám studentům všechno online,“ podotýká Filip Konvalinka a pomalu se v řeči dostáváme k jeho desce. Beru si ji do rukou. Zajímá mě, co předcházelo jejímu vzniku.
„Dvacet let s kapelou Pio Squad. Pro mě to byla velká změna. Řešili jsme to s klukama, protože každý raper nebo MC má ambici vydat si sólovou desku, kde by byl sám za sebe. Nakonec jsem ten první já a už v době, kdy vycházely Stromy v bouři (deska Pio Squad z roku 2016 - pozn. red.), mě nejvíc zaujal beat od Maryse, který dělal hudbu k tracku Děláme všechno proto, abysme se měli líp Pt. 2,“ vysvětluje Konvalinka.
„A už tenkrát jsem si říkal, že dělám sólovku. To byl rok 2016, říkali jsme si s Marysem, že do toho půjdeme spolu. Pak se dlouho nic nedělo, ale na podzim 2018 začaly vznikat první sloky. Jsem usazený v Jihlavě, rodina, děti, škola. Víkendy a koncerty s Pio, čili bylo těžké to nějak skloubit. OK, tak když byl čas, jsem jel do Prahy k Marysovi, řešili jsme beaty, hosty a tak. Ne že bych to dělal dva týdny v kuse a pak to hned nahrál. Vznikalo to postupně,“ dodává.
Úder z Jihlavy
Jako rodáka z Jihlavy, který pečlivě sleduje zdejší hudební scénu, mě zajímá, kde se vlastně v tomhle městě vzala hiphopová kapela, před níž se klanějí i pražské žánrové špičky.
„Jsme tady jedni z mála z původní rapové vlny, která tady pořád něco dělá. I když ne v tempu, že bychom udělali co rok novou desku a šestnáct klipů. Ale funguje to. Dostali jsme Jihlavu na mapu českého rapu. Nevím, jak se nám to povedlo, asi díky tomu, že jsme byli po té muzice hladoví. Začínali jsme někdy v druhé půlce 90. let a v té době na téhle scéně fungovala tři města – Praha, Brno a Jihlava. To jelo nejvíc. Jsem za to rád a mám za to, že to takhle funguje i teď,“ vysvětluje Konvalinka. Václav Neužil přikyvuje, čili je čas obrátit se s několika otázkami i na něj.
„Jsem velkej hiphopovej švanda. Když mi bylo nějakých dvanáct, třináct, začal jsem poslouchat Cypress Hill, Kriss Kross, Dr. Dre, Snoop Dogga a podobně. Vždycky mě to zvedalo ze židle a drželo mě to i potom. Šel jsem do Brna studovat JAMU, furt mě to drželo, v nonstopech jsem si do jukeboxu házel stejné věci jako ve třinácti. Na sociálních sítích jsem se prezentoval jako fanda hip hopu a samozřejmě taky Pio Squad.
A jednoho dne jsem v sauně manažera Squad Rudu. On mě asi sledoval na Instáči, věděl, že jsem fanda, a když jsme si brali ručníky, oslovil mě, slovo dalo slovo, já se vyznal, že jsem fanda. A on mi pak napsal, jestli bych nechtěl pokřtít desku Stromy v bouři. Bylo to trošku absurdní, že jsem křtil desku někomu, koho jsem osobně vůbec neznal.
Trochu jsem se ostýchal, ale proběhlo to, seznámili jsme se tam tady s Filipem, který mě na to konto asi před půl rokem oslovil, jestli bych nechtěl hostovat na jeho sólovce. Byl jsem polichocen, přišel úder z Jihlavy a bylo to,“ dodává Václav Neužil.
Buldok kousne a nepustí
Ten úder je opravdu přímý, to cítím z Filipova a Václavova pohledu i přes roušky, Oči hovoří jasně, za touhle deskou si stojí. Je to vyjádření názoru na svět, silná výpověď.
„Když se řekne buldok, většina lidí si představí vytrvalost a houževnatost. Já jsem po dvaceti letech ve hře a v rapu v sobě našel znovu sílu a dávám ji ven. Buldok byl vždycky bojové plemeno, které si britští panovníci nechal pěstovat na zápasy. Postupem let se z něj stal gaučový mazlíček, což s tím taky souvisí.
Ale pro mě je důležitý ten původní buldok. Spojení útočnosti, bojovnosti, ale zároveň oddanosti. A že umí kousnout? Umí. Neřeší trendy, jde rovnou po mase. Tohle je zaměření a ambice téhle desky,“ uzavírá Filip Konvalinka.
