Vzhledem k tomu, že od vás fanoušci už delší dobu očekávají nový materiál, jak to vypadá s novou deskou?
Na něčem pracujeme, ale v Praze to ještě prezentovat nebudeme. Máme zatím jen nějaké demosnímky, čili v tuhle chvíli moc není o čem mluvit. Tak se omlouvám, ale nějaké konkrétnější plány a vize ze mě v tuhle chvíli nevypadnou.
Jaký program jste připravili na pražské koncerty?
Bude to výběr toho nejlepšího plus materiál z našich novějších desek. Samozřejmě nemůžeme opomenout hity jako Headhunter nebo Welcome To Paradise, ale zahrajeme i pár náročnějších a ne tak chytlavých věcí.
Původně jste měli v Praze naplánovaný jeden koncert. Byl ale velmi rychle vyprodaný, takže jste přidali další. Čím to, že je vaše hudba stále tolik přitažlivá?
Je to samozřejmě skvělý pocit. Jedním z důvodů by mohlo být, že jsme alternativou vůči umělohmotné muzice, která je postavena čistě na technologické stránce. Dneska má dost lidí pocit, že když budou chtít dělat elektronickou hudbu nebo se věnovat dýdžejingu, natočí si prostě doma v obýváku úžasnou desku. Bohužel jim nedochází, že kromě vybavení musejí mít i skladatelský talent. A ten vám žádný software nenahradí.
V jednom starším rozhovoru ohledně vašeho zatím posledního alba Pulse jste se vyznal z obdivu k německému krautrocku a prohlásil jste, že elektronická hudba má kořeny právě v Německu. Proč zrovna tam?
Němci tuhle hudbu prostě mají v krvi. Amerika měla blues, Anglie mersey sound, the Beatles, prostě kytarovky. V Německu vznikla hudba, která se vůči těmhle žánrům vymezovala. Možná ne cíleně, ale byl to zcela nový zvuk. Hypnotický, monotónní, na který pak navázaly elektronické kapely. Tam leží kořeny taneční hudby, techna a podobných stylů.
Jaká muzika vás ovlivňovala ve vašich začátcích?
Zprvu to byl pop. Chytlavé melodie, bezstarostné písničky. Pak jsem objevil industrial, kapely jako Throbbing Gristle, Cabaret Voltaire a další. S Front 242 jsme byli ovlivněni i německým krautrockem, o kterém jsme se bavili, či jazzovými hudebníky. Bylo toho hodně, ale hlavní inspirací byly industriální skupiny. Od nich jsem se naučil mimo jiné i to, že když chci dělat hudbu, nemusím být „školený“ muzikant.
Máte nějaké další aktivity kromě hraní ve Front 242?
Pracuju jako učitel, mám na starosti audiovizuální dílnu, kde se se studenty učíme točit dokumentární filmy, tvoříme instalace.
