Organizátorská společnost Dalí Universe zbudovala výstavní prostory v Opletalově ulici. Mezi největší divácká lákadla patří sochy Vesmírná Venuše, Hlemýžď a anděl nebo Kosmický slon. Výstava je otevřena denně od 9 do 20 hodin.
Proč bylo složité přátelit se s Dalím?
Kolem takových umělců se točí celý svět, jsou velmi sebestřední. To se pak přátelí těžko.
Mohl jste ho sledovat přímo při tvorbě některých soch?
Ano, živě si pamatuju, že když tvořil, měl svého pomocníka, který mu podával desky z vosku a on je pak aplikoval na velké železné konstrukce. Z těch vznikaly sochy, které tu dnes vidíme kolem sebe.
Byl při tvorbě impulzivní?
Velmi, raději jsme s ním nemluvili. Stejně byl duchem nepřítomný, v očích měl něco, co mi skoro připomínalo šílenství.
Takže kritika nepřicházela v úvahu?
To je složitější. Jednou jsem za ním přišel do ateliéru, prohlédl si, co vytvořil, a hned mi bylo jasné, že toto bude lidem připadat hodně zvláštní. Moje poznámky se však Dalímu nelíbily a šel si za manželkou stěžovat, že jej kritizuju. Ta ho ale praštila pantoflem po hlavě, což asi nečekal. Hodně se naštval, nechtěl, aby jej kdokoliv ovlivňoval. Po nějakém týdnu však vychladl a sochu upravil.
Chápu správně, že manželka Gala na něj platila?
Gala byla svá, velmi inteligentní, nebrala si servítky, klidně lidem dokázala říct, že jsou imbecilové. Salvadora však hluboce milovala a on ji. Myslím, že jsem dokonce měl bližší vztah s ní než s ním. Taky asi proto, že dost řešila peníze na rozdíl od něj. Chtěla všechno kasírovat pouze v pěti- nebo desetidolarovkách. Líbilo se jí to množství peněz.
Proč jste vůbec Galu požádal, aby Dalí vytvořil nové sochy jen pro vás?
Poprvé jsem se s Dalího sochami setkal v osmdesátých letech v Paříži, moc mě nezaujaly, ale když se mě Dalího asistent zeptal, zdali je nechci koupit, řekl jsem si, proč ne? Postupně jsem je začal sbírat, nebylo jich však po světě dostatek a lidé o ně měli zájem, tak jsem se jej o ně rozhodl požádat.
Musel jste ho přesvědčovat?
Já ne, ale Gala ano.
Máte své oblíbené dílo?
Jistě, dokonce ho můžete vidět tady v Praze. Jmenuje se Kosmický slon. Celkem vlastním mezi osmi až devíti desítkami Dalího děl, převážně soch, ale také několik rytin a litografií, které vznikly podle jeho ilustrací.
Vystavoval jste také Pabla Picassa, Lucia Fontanu nebo Andyho Warhola. V čem je odlišné vystavovat díla Dalího a těchto umělců?
S Fontanou to bylo jiné, zaprvé byl můj přítel a zadruhé patřil k jednomu z mála malířů, kteří rádi naslouchali i ostatním. Nemluvil neustále jen sám o sobě.
A Picasso?
Byl to velký cynik, jeho život je důkazem. Zničil spoustu žen, ale umělec to byl vskutku velký, člověk už tolik ne, obzvlášť v porovnání s Fontanou.
Nazval byste Dalího svou životní láskou?
Určitě.
