RECENZE: Dagmar Havlové se loučení s Divadlem na Vinohradech nevyvedlo

Hlavní rolí v klasickém dramatu Návštěva staré dámy se rozhodla Dagmar Havlová rozloučit se svým působením v pražském Divadle na Vinohradech. Škoda, že si k tomu nevybrala něco jiného.

Dagmar Havlová odchází z domovských Vinohrad po čtyřiceti letech. Ač část té doby strávila jako první dáma a na jevišti se logicky neobjevovala, stihla zde ztvárnit několik zapamatováníhodných rolí.

Z poslední doby jmenujme třeba hlavní úlohu ve vydařené Františákově inscenaci Její pastorkyně z roku 2016. Ovšem ztvárnění hlavní role miliardářky Claire Zachanassianové z legendární Dürrenmattovy hry Návštěva staré dámy k nim rozhodně patřit nebude.

Ona titulní „stará dáma“, která se na stará kolena vrací do svého rodného Güllenu, aby zde vykonala celý život odkládanou pomstu na proradném milenci, je totiž Dürrenmattovou studií cynismu a jízlivosti. Claire přijíždí do ošuntělého města, kde už ani vlaky nestavějí, v pozici nejbohatší ženy světa.

Všichni jí zobou z ruky, ona však celé město a jeho obyvatele vystaví morální zkoušce, když jim nabízí miliardu za život proradného Alfreda Illa.

A Havlové taková role vysloveně nesedí. Se svým mladistvým vzhledem se pro ni jednak nehodí fyzicky, ovšem neví si s ní příliš rady ani po povahové stránce. Hraje chaoticky, hrdinku předvádí místy lehkovážnou, místy nostalgickou, nicméně když pronáší ikonickou větu „svět ze mne udělal děvku a já z něj udělám bordel“, cynismus a ironie z ní nečiší ani na vteřinu.

Dlužno dodat, že Havlové vůbec nepomáhá inscenace v pohostinské režii ředitele Národního divadla Jana Buriana. Představení sráží neoriginální komorní scénografie, která se v prostorách Divadla na Vinohradech zcela ztrácí: posuvné kinosedačky i plachta ukrývající Claiřin hotelový pokoj působí jak z minulého století.

Návštěva staré dámy

40 %

Divadlo na Vinohradech

premiéra 6. září 2019

režie: Jan Burian

hrají: Dagmar Havlová-Veškrnová, Tomáš Töpfer, Aleš Procházka, Tomáš Dastlík, Jiří Šesták, Tomáš Pavelka, Oldřich Vlach, Eva Režnarová, Zuzana Vejvodová, Marek Holý, Denny Ratajský, Petr Kostka, Václav Svoboda, Jiří Maryško, Daniela Písařovicová / Jakub Železný, Jiří Plachý, Viktor Javořík

Inscenace navíc celou první polovinu postrádá jakýkoliv švih, a to i přesto, že herci jako Tomáš Töpfer, Aleš Procházka či Tomáš Pavelka dělají, co je v jejich silách. Töpfer svého Illa ztvárňuje příjemně nejednoznačně. Je sice bez debat vinen, ovšem trest, který ho čeká, z něj zároveň dělá oběť lidské hamižnosti. Své si uhrál i Petr Kostka, zbytek ansámblu však působí zcela bezbarvě.

Režisér Burian spolu s dramaturgem si byli dobře vědomi síly a jaksi mimochodné aktuálnosti, kterou Dürrenmattova tragikomedie má. Nepomáhají si proto žádnými aktualizacemi. Pouze druhou polovinu příjemně oživí pomocí plátna, na kterém běží přímý přenos z kamery bulvárních novinářů.

Právě takový motiv, běžná součást současných režií, je možná tím, co novince chybělo. Popřestávková produkce s novináři, které vtipně ztvárňují skutečné tváře z České televize, je totiž výrazně živější než vlekoucí se první polovina. Trojice kamer navíc ze tří úhlů snímá finální shromáždění a dodává mu na dramatičnosti.

Ale přestože finále vyčnívá a vyznívá tak, jak si tvůrci přáli, předchozí momenty srážejí novinku na Vinohradech pod průměr.