„Fotograf sleduje svého adoptivního syna se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá,“ láká nakladatelství Větrné mlýny na hrdiny zachycené znovu v nenápadných, přesto určujících momentech.
Postavám z „Letního domu, později“ už není dvacet a začínají chápat, že svatba ani jistý pracovní poměr život jen tak nezmění, nevyřeší a stále se budou objevovat další a další (ne)dosažitelné mety. Dokud nepřijde úplný konec, jede se dál.
Judith Hermannová kromě němčiny a filozofie vystudovala také žurnalistiku. Stálí čtenáři tak ví, že se pokaždé mohou těšit na úsporné, přesto výstižné vyprávění, které mnohdy útočí na hlubší místa než mnohasetstránkový román. Lettipark přeložil Petr Štědroň.
