RECENZE: Hudebně perfektní Zaz zbytečně přešlapovala na místě

Kdyby Zaz celý nedělní koncert v pražském Foru Karlín propařila jako poslední píseň základního setu Toute ma vie, bylo by to skvělé. Bohužel nemalá část večera byla utahaná jako první skladba, kterou francouzská zpěvačka přidávala. Její vystoupení byl opět zážitek, ale ne bezchybný.

Ano, zpěvačka Isabelle Geffroyová, která si říká Zaz, zůstává u své image hudebního chameleona. Ve vyprodaném Foru Karlín v neděli zněly tradiční šansony, jejich modernější verze, písně jen s doprovodem klavíru i vyloženě rockově zaranžované pecky. Potud se v zásadě nic nemění.

Turné Effet miroir

70 %

Autor: Zaz

Místo konání: Forum Karlín, Praha

17. února 2019

Bohužel to také znamená, že více než dvě hodiny trvající koncert byl poměrně roztahaný. Vešel se do něj komorní set odehraný akusticky na forbíně s kontrabasem, mandolínou či zvonkohrou, pasáž věnovaná zpěvaččině charitě Zazimut a jejímu tuzemskému partnerskému projektu Tamjdem, který byl aspoň prezentovaný v češtině, protože jinak se všechny a ne krátké promluvy mezi písněmi odehrály francouzsky, čemuž se nejspíš tleskalo jen ze slušnosti, či ze zvyku.

Naopak refrény si poučené publikum povětšinou zpívalo slovo od slova a pokud se z pódia jen naznačilo, že mají diváci tleskat, stalo se tak. Potud bylo vše v naprostém pořádku.

K předčasným vrcholům už někdy v první třetině večera patřila píseň On s’en remet jamais, po akustičtějších kusech opět plně elektrifikovaná a perfektně šlapající. Baskytarista na závěr přidal podmanivé linky na syntezátoru a oba kytaristé se ještě vystřídali ve výbušných sólech. To byla velká jízda.

Perfektní bylo také provedení pomalé rockové pecky Eblouie par la nuit, takřka rokenrolová Je parle a už úplně rokenrolová Toute ma vie v závěru základního setu, kde se navíc zpěvačka nevídaně rozpařila, v rockové póze se válela sólujícímu kytaristovi u nohou, různě se s muzikanty pošťuchovala, skákala, prostě blbla.

Bohužel se během těch dvou a něco hodin dostalo i na části vyloženě nudné, včetně už zmíněného prvního přídavku, na nějž se jednak docela dlouho čekalo a jednak prostě nikoho z bot nevystřelil. Jindy tolik energická Zaz jako by tentokrát trochu přešlapovala na místě, v případě její choreografie dokonce doslova.

Je to škoda, protože hudebně se koncertu nedá vytknout nic. Zaz zpívala skvěle, její kapelu by jí mnozí jiní interpreti mohli jen závidět a zvuk byl po počáteční lehké rozháranosti také dobrý. Celkovým dojmem ovšem koncertní zastávka k aktuálnímu albu Effet Miroir například ve srovnání s turné z roku 2015 vychází jako nudnější bratříček.