Právě tady nedávno uvedl ve svém nastudování zatím poslední ostravský kus: Divadelník od uznávaného rakouského dramatika Thomase Bernharda.
Nakolik se v ostře kritickém textu objevují souvislosti se stavem ostravského divadla, ovšem odpovídá pragmaticky. „Na tuto otázku může odpovědět někdo, pro koho je Ostrava skutečným domovem, a ne pouze pohostinným místem na krátkou dobu,“ tvrdí režisér.
Na druhou stranu ale připouští, že právě Divadelník zosobňuje ostravské reálie založené na jeho osobní zkušenosti. „Skutečně. Určitě by má inscenace Divadelníka nebyla taková, jaká je, nebýt velmi intenzivních zkušeností z mého vlastního Divadla Ateliéru Agnieszki Osiecké v Sopotech a také v ostravských divadlech. Inscenuji tři desítky let a sám sebe bych mohl nazvat Divadelníkem. Jednodušší by pro mě bylo vyjmenovat, s čím jsem se na divadle ještě nesetkal,“ míní režisér.
„Na všechny se dívám jako na možné představitele mých rolí“
Divadelník je založen na excelentním hereckém výkonu Marka Cisovského, výrazné osobnosti zdejší divadelní scény. Podle Ochodla ostravská divadelní obec roste už dvě desítky let.
André Hübner-Ochodlo Polský herec, divadelní režisér, zpěvák André Hübner-Ochodlo je zakladatelem a ředitelem divadla Teatr Atelier im. Agnieszki Osieckiej v Sopotech, zakladatelem Sopotského letního divadelního festivalu či organizátorem mezinárodních setkání s židovskou kulturou. Je jedním z nejznámějších umělců jidiš v Polsku. Zpívá v němčině i polštině, mimo jiné Zpěvy Agnieszky Osiecké. Právě inscenace její hry Vlky jej přivedla k hostování v ostravském Divadle Petra Bezruče. Do Ostravy se pravidelně vrací, nejnověji zde inscenoval hru rakouského dramatika Thomase Bernharda Divadelník. |
„Na všechny herce ze všech ostravských scén, které jsem za tu dobu poznal, buď v práci anebo v hospodách, se dívám jako na případné představitele rolí v mých projektech. Pokaždé jsem překvapen, že nacházím nové talentované herce.“
Ostravská dráha André Hübnera-Ochodla začala díky spolupráci s Divadlem Petra Bezruče. „Přijel jsem sem před dvaceti lety díky vynikající pražské překladatelce Ireně Lexové a odvážnému uměleckému šéfovi Michalu Przebindovi. Přáli si uskutečnit svůj sen, inscenovat Vlky Agnieszki Osiecké podle Singerovy prózy. Tak začala má stále živá ostravská romance.“
Slavnostní okamžiky se dodnes režisérovi živě vybaví. „Byla zima. Jedna z těch ještě skutečných zim, a já jsem jako jediný vystoupil z vlaku Eurocity Sobieski na hlavním nádraží. Okamžitě mou pozornost strhlo jeho velké prostranství. Měl jsem pocit, že stojím uprostřed ikony socrealistické architektury. Chuť na Ostravu rostla…“
Když nepracuje, tráví svůj čas v centru města. „Miluju navštěvování koncertů ostravských filharmoniků anebo jejich hostů v Domě kultury města Ostrava. Mám tady několik oblíbených kaváren, ve kterých jsem denně,“ popisuje.
Za ta léta se pro něj z Ostravy stalo velmi příjemné místo, které by mohl doporučit i svým přátelům. „Když bych měl Ostravu ukázat svým kolegům, kteří ji zatím neměli možnost vidět, představil bych jim ji jako takové uvolněné Katovice. Za typické pro ni považuji tramvaje, ty jsou fakt síla! Ostravu mám dnes moc rád a považuji ji za centrum volnosti,“ říká divadelník.
„Uvidíš, bude skvěle, říkala. A měla pravdu“
Původně se mu ale do Ostravy vůbec nechtělo a při představě, že v ní bude trávit několik týdnů, se tvářil kysele: „Ještě dnes si vybavuji, jak jsem sem nechtěl vůbec jet, za svou první prací se mi sem opravdu strašně nechtělo. Souhlasil jsem s hostováním u Bezručů hlavně kvůli Agnieszce Osiecké. Mručel jsem na své kolegy v Sopotech, že tam musím jet až na dva měsíce, ale má blízká spolupracovnice Joanna Cieplińska říkala: Uvidíš, bude skvěle. A měla pravdu.“
Když se vrací do svého divadla v Sopotech, přiváží si s sebou i kus Ostravy. „Mám několik ostravských talismanů, ale když se ptáte, co mi vyvstane v hlavě, když slyším slovo Ostrava, je to má skvělá přítelkyně Marta Roszkopfová,“ vysekne poklonu známé ostravské výtvarnici, která mimo jiné také vytvořila kostýmy pro Ochodlovu nejnovější inscenaci Divadelník.
