Vondruška na své kronice snad nejbouřlivějšího století českých dějin pracoval pět let, mezitím psal i své poutavé detektivky. Ságu o osudech členů rozvětveného rodu píseckých Prokopů dlouho poté, co události odezněly a žijí jen ve vzpomínkách a dokumentech, dávají dohromady dva bratranci a náboženští protivníci, utrakvista Daniel a katolík Petr, hojně se přitom posilňujíce koláči a lívanci.
Sedmý díl začíná smrtí muže, jenž si na korouhev nechal vepsat heslo Nikoli zbraněmi, ale rozvahou a rozumem – krále Jiřího z Poděbrad. Od bojů s protivníky doma i za hranicemi jej rozvaha neuchránila. A jeho nástupce, krále Vladislava Jagellonského, čeká bohužel totéž. Nepřítelem je mu jak papež, tak hlavně uherský panovník Matyáš Korvín, kterého už v roce 1469, tedy dva roky před smrtí Jiřího, zvolili katoličtí páni rovněž králem českým. Země má dva vládce a nadále se zmítá v rozbrojích. Jen málokdo v navzájem znesvářených stranách se tehdy řídil slovy, jež později napsal Daniel: „Člověk by se měl radovat z drobností a tolerovat víru těch druhých. Protože jak mezi katolíky, tak i mezi kališníky jsou lidé hodní i zlí, chytří i hloupí, ale všichni tihle křesťané mají právo dýchat stejný vzduch.“
Berme citát jako Vondruškovo krédo. Jistě, je to od první do poslední z tisíců stránek čtení napínavé a poučné, řinčí zbraněmi a opájí láskou, ale především je krásně neideologické. Spisovatel výtečně dokázal „nefandit“, přiznat všem jejich pravdu i zločiny, celkem běžné v dobách, kdy člověk neměl často ani cenu meče, který jej probodl.
Dějinnými zvraty nechal procházet desítky postav z hradů i podhradí a při veškeré úctě k mužům utkví v paměti především ženy. Vzdělaná a sebevědomá pražská měšťka Markéta. Mladičká Barborka, která se skvěle dokáže ohánět mečem. Plzeňská Vilemína. Krajkářka Miluše. A dvě královny – Barbara Celjská a Johanka z Rožmitálu. Vykreslení role žen za husitské revoluce je jednou ze silných stránek autora.
Vladislav postupně dokázal mezinárodní postavení království zlepšit a uznáním utrakvismu církevními autoritami se otupily náboženské hroty. Prozatím. Husitská éra končí, českou zemi čekají jiné těžké zkoušky. Ale to je na jinou ságu.
