RECENZE: Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové ruší ornamenty

Konečně, dalo by se říci uznale, kdyby v tom nebyl háček. Konečně vedle série portrétů mužů 28. října dostala prostor i žena, hrdinka snímku Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové, který v úterní premiéře uvede ČT2.

Z filmu Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové | foto: ČT

Jenže na zásluhách projektu ubírá právě onen háček neboli zrádná metoda vyprávění, která je pro režiséra Josefa Císařovského typická. Podobu hraného dokumentu, ve kterém koláž citací z autentických textů ilustrují herecké výstupy, totiž doplňuje ještě rádoby duchovní, ve skutečnosti však banální stylizace.

Vlny, vítr, déšť, písek, oblaka, zpěv, ba i klišé hodinových ručiček postupujících na ciferníku dějin zosobňují vyumělkované ornamenty, které jednak neladí k odhalovanému charakteru americké manželky našeho prvního prezidenta, jednak odvádějí pozornost od faktografické podstaty jejího osudu.

 Byť v úvodu historička předvede, že se vešel do pouhých pěti archivářských pořadačů, bohatě by vydal na tradiční, žánrově čistý dokument bez přívlastků i přídavků.

Příběh takřečené „moderní světice“ se odvíjí od jejích studií klavírní hry v Lipsku, kde se s Masarykem seznámili, inscenuje také událost, kdy on zachránil tonoucí a ona jeho čin suše komentovala slavnou větou „To by udělal každý správný člověk“.

Když se Masaryk za snoubenkou plaví do Ameriky, hraje si obraz s lodní katastrofou - později se dotyčný parník opravdu potopil; v New Yorku provází jejich pravnučka Charlotta Kotíková kostelem, kam rodina chodila, a při cestě novomanželů do Vídně stojí TGM na přídi s gestem Leonarda DiCapria z Titaniku.

Proč? To je podobná záhada jako otázka, proč při monologu o své ženě skládá TGM dětské pleny nebo proč se s manželkou dětinsky honí po bytě. Mimochodem právě jejich časté stěhování - od příchodu do Prahy v roce 1882 po nastěhování na Hrad roku 1918 vystřídala Masarykova rodina deset bytů - činí z ženy, která se zároveň musela učit nový jazyk a pečovat o čtyři děti, skutečnou hrdinku všedních dní.

Ostatně v jiné hrané pasáži vzpomíná služka při drhnutí podlah, jak jim paní Masaryková doma pomáhala. Kromě toho stihla práci pro ženské spolky i vlastní publikační činnost včetně článků o Bedřichu Smetanovi.

Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové

50 %

Režie a scénář Josef Císařovský, hrají : Marta Vančurová, Anna Císařovská, Milan Ligač, Pavel Pavlovský

Přestože film úporně lyrizuje, jeho nejzajímavější okamžiky jsou naopak vždy spjaty s ryze věcnými, konkrétními, ba „provozními“ detaily. S neochotnou půjčkou od tchána, s dluhy, které žena nadělala kvůli tajné podpoře syna Jana, s nímž „měli patálie“. Ale také třeba s informací, že vzít si něco ze spíže neboli mlsat mezi hlavními jídly bylo v rodině prostě nemyslitelné.

V prvé půli snímek občas od hlavní postavy utíká k jejímu manželovi, ale když TGM odejde do exilu, syn Herbert zemře a dcera Alice putuje kvůli otci do vězení, síla osobnosti Charlotty Garrigue Masarykové má opět sólo. Vychází však z dopisů, nikoli snových výjevů. I její poslední slovo, shrnuté do věty „Dobro stačí“, jako by tvůrcům vzkazovalo, že i režisér a jeho tým, počínaje představitelkou hrdinky v mládí Annou Císařovskou a konče skladatelkou Bárou Císařovskou, si k dobru věci mohli vystačit bez ozdob.