RECENZE: Sto šedesát poctivých minut. Nestárnoucí Pearl Jam hráli i Havlovi

Čirá radost z muziky na scéně i v publiku, tak lze charakterizovat nedělní koncert americké kapely Pearl Jam, průkopníků žánru grunge. Eddie Vedder a jeho parta se představili v pražské O2 areně na jednom z mála koncertů, které do roka odehrají.

V jednom jsou tito padesátníci pořád stejní – koncert neumí odehrát jinak než naplno a srdcem, odměnou jim bývá jedno z nejoddanějších publik, které si lze představit. Ne náhodou táhnou za seattleskou úderkou stovky fanoušků (ti norští postavili v pražských Vysočanech stany už dva dny předem), Pearl Jam totiž jako jedna z mála světových kapel umí přehrát celou diskografii, playlisty sestavují pro každé vystoupení znovu a jinak.

Co se nemění, je nasazení, soustředěnější a ve finále snad i koncertně silnější než v determinujících devadesátých letech. Však také vstupenky na nedělní do posledního čtverečku vyprodané vystoupení zmizely za dva dny, ty do sektoru pod pódiem za pár minut.

World Jam Tour

80 %

Autor: Pearl Jam

Místo konání: O2 arena, Praha

1. července 2018

Pátá pražská návštěva americké šestice začala polehoučku, sotva však po poklidnějším úvodu nastoupil kytarový motiv čtvrtstoleté Corduroy, aréna zapulsovala jako jeden celek. Frenetická a přitom rodinná atmosféra pak vydržela až do konce, nejvýbušněji samozřejmě při klasikách z kultovního debutu Ten. Vystřílet si ostré náboje (Even Flow a Jeremy za sebou) už v první třetině? Proč ne, když v zásobníku jsou desítky dalších, na něž se návštěvníci třesou.

Ošemetná akustika prostoru nahrávala spíše volnějším tempům, zemité vypalovačky, jichž nebylo pomálu, se v první polovině vystoupení často slévaly v nabasovanou zvukovou kouli. Těžko však smutnit nad nedokonalým zvukem, když kapela hraje jako jeden muž. A ten v jejím středu zpívá tak mužně, jak to jen jde. K tomu umně vystavěná hra světel a neotřelé zadní projekce, vše na podporu písní, jimž se nedaří zestárnout, protože jakkoliv je hrají zralí muži, je v nich pořád mladická energie.

V jiných koutech světa Eddie Vedder akcentuje své antipatie k současnému americkému prezidentovi a jeho způsobu nazírání na svět, zaznívá i související zbrusu nová Can’t Deny Me. V Praze byla na poslední chvíli vyškrtnuta ze setlistu, zpěvák místo toho řešil tuzemské téma: „Když vám vládne opravdová lůza, vzpomínejte na jednoho z velkých mužů dvacátého století – Václava Havla.“ Jeho památce pak věnoval písničku Dissident.

Na přídavky stála celá hala

Pearl Jam nevozí po světě hudební progresi, ani jejich nejnovější deska Lightning Bolt není nic, co by hnulo scénou. Oni už s ní totiž kdysi zacloumali zásadně, teď z toho těží a důstojně stárnou. Za zmíněných nedokonalých zvukových podmínek vynikaly písně, kde se kromě typického rockového čtyřspřeží dostalo i na akustické kytary nebo nenápadné podbarvující klávesy.

Ve dvou půlhodinových přídavkových setech se už nesly jen souzvuky libozvučné, slechy si zvykly. Do první nastavené série si frontman schoval několik mírnějších songů v čele s novější sólovou The End, při níž by jeden až zalitoval, že takových křehčích momentů neměl koncert víc, jenže o chvíli později už se chtělo skákat do rytmu Rearviewmirror. A to se teprve chystala druhá nálož čítající mimo jiné jednu ze základních cihel grunge Alive či youngovskou Rockin’ In The Free World, v níž Vedder obligátně naházel do publika několik desítek tamburín.

Pánové myslí i na takové „drobnosti“ jako otočit se alespoň na jednu písničku k několika desítkám odvážlivců s lístky za pódium. Na prvním místě je zkrátka radost z muziky silně sdílená s těmi, kteří ji mají rádi. Ne náhodou si na poslední přídavky kapela nechává rozsvítit sál, z toho pohledu naskakuje husí kůže. Není vidět jediná sedačka, stojí všichni.

Pearl Jam by mohli vyprodat pět arén za sebou, ale nechtějí. Ročně odehrají po světě jen dvacet až třicet show, turné si užívají jako parta starých kamarádů z ulice, v sobotu je fanoušci mohli potkat na Karlově mostě. Leccos napoví i fakt, že čtyři ze šesti pamatují začátky v roce 1990 a ti zbylí jsou členy bezmála dvacet let.

Někdejší grunge-trojlístek téměř opadal; Kurt Cobain se zastřelil před čtyřiadvaceti lety, Chris Cornell odešel loni. Eddie Vedder před dvěma týdny musel rušit druhý londýnský koncert kvůli ztrátě hlasu, skeptici se však třásli zbytečně, v neděli do toho i tak dal všechno. Pearl Jam definitivně přežili. Cestou z jejich nedělního koncertu se nešlo ubránit dojmu, že svět je přeci jen v pořádku.