Některé písně Petra Hapky zpívá na svých recitálech, ale s nápadem na celé album přišel producent. „Proč ne, řekla jsem si. Hlavně nechci, aby ty skladby s tátou zmizely. A některé písně jsem sama ani neznala,“ vysvětluje Hapková.
To dává smysl, protože se narodila a se svou matkou žila v Itálii. „Já vlastně nevím, které tátovy kousky jsou v Česku největší hity,“ reaguje na otázku, proč se do výběru nedostaly písně jako třeba Štěstí je krásná věc. „Navíc si netroufnu zpívat písničky, které byly napsané pro chlapa. Jiné věci nemůžu zpívat, protože jsem moc mladá nebo si v nich nevěřím. Jak by mi pak měli věřit lidi?“
Zpěvačka připouští, že když písně před pár lety začínala zařazovat, kolikrát se i rozbrečela. „Husí kůži mívám doteď, ale nahrávání je v tom milosrdnější, protože ho můžete zastavit, uklidnit se, napít se. Na koncertech je všechno vidět,“ říká.
Jako malá byla u mnoha natáčení, což byl prý zážitek, ale písně příliš nevnímala. „Potom se moji rodiče dlouho soudili a hádali, takže jsem měla doma zakázáno si tátu pouštět. Jakmile máma vypadla, hned jsem ty písničky poslouchala. A tak jsem si ho připomínala. Těžké období. Pak jsem přijela do Prahy a tady hrál všude,“ vzpomíná Hapková.
Jedenáct skladeb včetně Vany plné fialek, kterou proslavila Hana Hegerová, nebo Pána hor z filmu Krakonoš a lyžníci nahrála Hapková v komorním obsazení s klavírem, kytarou a violoncellem. Poprvé tento program představí 28. dubna v pražské Malostranské besedě.
