RECENZE: Imagine Dragons na koncertu vybudovali nakažlivou atmosféru

Americká rocková kapela Imagine Dragons přijela v pondělí do pražské O2 areny v rámci turné ke své loňské desce Evolve. Nové písně představila už na Colours of Ostrava, ale až v rámci vlastní dvouhodinové show odkryla všechny trumfy, které má v zásobě. Byl to nezapomenutelný večer.

Není sporu o tom, že Imagine Dragons mají naživo co nabídnout. Jejich melodické písně zpravidla vrcholí mohutnými, leč stále velmi zpěvnými refrény, což se hodí do hal i na festivaly. Čtveřice doplněná na koncertech o klávesistu Ryana Walkera to umí pořádně rozjet, byť o show v pravém slova smyslu se stará takřka výhradně zpěvák Dan Reynolds.

Ten v pondělí v Praze předvedl vše, co má v rejstříku. Tanec, trocha toho povalování po pódiu, samozřejmě výborný a silný zpěv, a když šlo někdy v první třetině koncertu dolů tričko, dámská část publika nemohla být nadšenější.

Evolve World Tour

85 %

Autor: Imagine Dragons

Místo konání: O2 arena, Praha

16. dubna 2018

Ale nebyly to jen tělesné dispozice, taneční kreace a vizuální stránka show, co dostávalo dav do varu. Když píseň I’ll Make It Up to You vyvrcholila dlouhým kytarovým sólem, tleskali diváci Waynu Sermonovi stejně odhodlaně a podobně odměnili i slapové sólo Bena McKeeho na baskytaru po Demons. Skladbu z první desky Night Visions uvedl Reynolds dlouhým proslovem o svém boji proti depresi. (Byl ryzejší a rozhodně působivější než předchozí vyprávění o toleranci.)

Imagine Dragons namíchali písně z posledního alba se staršími hity. Novinek zaznělo poměrně hodně a publikum na ně reagovalo stejně vřele, což nebývá pravidlem a většinou nepomáhá ani fakt, že deska Evolve vyšla téměř před rokem. V tom mají Reynolds a spol. kliku – stále silné refrény a věrní fanoušci, převážně dychtiví teenageři. (Byť v recenzi desky jsme psali, že Imagine Dragons vsadili na nudu a album Evolve snadno zapadne, naživo se to naštěstí ne a ne potvrdit.)

Když zazněla asi hodinu a čtvrt po začátku koncertu další pecka z debutového alba nazvaná On Top of the World a provedená jako tancovačka v letním stylu s plážovými rytmy, skákala většina haly včetně některých tribun. Kdyby tím koncert skončil, nemohl by nikdo říct ani popel.

Jenže kapela se rozhodla paletu svých dovedností rozehrát opravdu naplno. Takže se skrz dav přesunula na malé pódium na opačnou stranu haly, kde v akustických úpravách zazněly písně jako Next to Me či I Bet My Life. Už v rockové části show se hrálo na klasickou kytaru nebo mandolínu, zde se navíc kytarista chopil cella, bubeník violy a basák popadl kontrabas.

Na publikum se od stropu snesly velké balony, což Reynolds komentoval s tím, že původně měly spadnout už na rozjetou On Top of the World. „Nevím, proč se to nepovedlo, ale je fajn udělat si party i v této akustické části,“ vtipkoval.

Následně se zase skrze diváky hudebníci přesunuli zpět na hlavní scénu na povinnou závěrečnou dávku hitů – Thunder, Walking the Wire a Radioactive, s nímž se po dvou hodinách bez dalších přídavků s Prahou rozloučili.

Byla to plnokrevná rocková show, jež byla přitom díky akustické vsuvce i netradičním nástrojům nebývale pestrá. Prostě zážitek.