RECENZE: Jack White nahrál zatraceně chytlavý experiment

Zapomeňte na chvíli na White Stripes, jakkoliv byla tvorba tohoto dua vždycky vzrušující i ceněná. Jack White přichází s nahrávkou, která jde víc do hloubky i do šířky. Dal se na cestu ryzího experimentu. Neztrácí však půvab ani pro posluchače, který si chce muziku hlavně užít.

Jack White | foto: Third Man Records

Obojí totiž jeho třetí sólové album Boarding House Reach nabízí měrou vrchovatou. S touhou po experimentu se tu snoubí Whiteovo staromilství, které přetavil mimo jiné do neutuchající propagace renesance vinylových desek. 

V případě aktuální desky je to potom přítomnost záplavy živých bubnů, perkusí, syntezátorů a samozřejmě kytar. Zároveň je nahrávka tak moc odlišná od všeho, čeho bychom se od velkých jmen kdy mohli dočkat. Označení „blues rock“, které albu přisoudila například Wikipedie, je podle mého soudu výrazem naprostého zoufalství ze snahy Whiteovo poslední dílo nějak zařadit.

Boarding House Reach

90 %

Autor: Jack White

Ano, dají se tu vysledovat stopy jazzu, gospelu, funku, hip hopu, elektroniky a koneckonců i toho avizovaného blues nebo rokenrolu. Jenže ne tak, jak si posluchač dovede představit. White se při přípravě alba zavřel doma v Nashvillu se svým prvním magnetofonem. Následně prošel několika studii, kde nahrával s doprovodnými muzikanty od Beyoncé po Depeche Mode.

Jack White - Over and Over and Over

Těžko říct, kde v tomhle tavícím kotlíku se to stalo, ale výsledek je neuvěřitelným mixem stylů uvnitř skoro každé skladby. Takřka ryzí rokenrol písně Over and Over je doplněný gospelovými vokály, v Corporation zase jedou rytmy jako v nějaké etnické skladbě a vlastně jen drobný předěl v podobě skladby Abulia and Akrasia přijde s houslemi, klavírem a atmosférou večera u ohně s kočovníky. No a potom je tu příspěvek ze zcela jiného vesmíru, a to zčásti klavírní, zčásti kytarová Whiteova interpretace Dvořákovy Humoresky jako tečka.

Obal desky Boarding House Reach

O postupech a nástrojích použitých ve skladbách jako Hypermisophoniac nebo Ice Station Zebra by šlo napsat diplomovou práci. Zároveň by to však bylo zbytečné. Nejlepší způsob, jak Boarding House Reach konzumovat, je ponořit se do něj a nechat ho na sebe působit. Protože Whiteova poslední tvorba se slovnímu popisu vzpouzí ještě víc než hudba obecně.

Jack White je odpůrcem mobilních telefonů na koncertech, podle posledních zpráv je dokonce na svém turné bude regulérně zakazovat s odůvodněním, že s mobilem v jedné a pivem ve druhé ruce už lidé na koncertech ani netleskají. Ale zdá se, že návštěvníci snad po natáčení videí vůbec nezatouží a ještě pořád budou pod pódiem stát s „hubou dokořán“. Do Evropy White zamíří v červenci, zatím do Paříže či Amsterdamu.