RECENZE: Pravidla zdvořilosti vyvolávají vzpomínky na Velkého Gatsbyho

Dá se v New Yorku pořádně oslavit silvestr se třemi dolary? Dvě dívky, chudá písařka Katey a její kamarádka Eve, která by mohla být bohatá, ale otcovy peníze odmítá, to chtějí zkusit. A netuší, že náhodné setkání v oné poslední noci roku 1937 jim oběma změní život.

Z filmu Velký Gatsby | foto: Warner Bros.

V USA ceněnou prvotinu Amora Towlese Pravidla zdvořilosti vydal Vyšehrad v překladu Julie Tesly a obohatil tím náš trh o pozoruhodný román o touhách, lásce, ztrátách, aspiracích i sebeobjevování.

Obálka knihy Pravidla zdvořilosti

Towles začíná příběh v roce 1966, kdy Katey, úspěšná a dobře provdaná žena, navštíví s manželem výstavu fotografií a objeví tam dva snímky. Na prvním je vysoký krasavec v kašmírovém kabátě, elegantní tak, jak jej dívky poprvé uviděly v manhattanském baru, na druhém týž muž, pohublý, povadlý, ošuntělý.

Co se to stalo s mladým bankéřem Tinkerem Greyem? Veslo vyprávění přebírá Katey a vrací se do doby před téměř třemi desítkami let, do víru swingu, lepších restaurací i horších barů, koktejlů, nočních jízd taxíky newyorskými ulicemi – a své lásky k tomu záhadnému a rozkošnému muži, jenž chce žít v souladu se stovkou pravidel zdvořilosti George Washingtona.

Eve, vážně zraněná při havárii Tinkerova auta, posléze mizí v Los Angeles. A Katey, navzdory zklamání, které jí vztah k Tinkerovi přinese, stoupá po pracovním a společenském žebříčku.

Pravidla zdvořilosti

90 %

Amor Towles

přeložila Julie Tesla

2018, Vyšehrad, 352 stran

Romantická historka? Jistě, i tak by se dala kniha plná skvělých dialogů a břitkých popisů pojímat. Ale je to mnohem víc, je to kresba doby a mravů předválečného Manhattanu s partami bláznivé mládeže i rozhněvaných umělců, s konotacemi, které si vychutná každý čtenář jen trochu znalý americké literatury. A především je tu Katey, hlavní hrdinka románu, jejíž hlas zaznívá silou ženy, která dokáže nezlomit se a vyhrát. Na rozdíl od Tinkera.

Kritika přirovnává Amora Towlese k Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Možná má jít o poklonu, ale není to vůči němu příliš spravedlivé. Ano, Tinker Gray může vyvolávat vzpomínky na Velkého Gatsbyho a brilantní Towlesův jazyk a stavba románu na Fitzgeralda obecně. Avšak Pravidla zdvořilosti perfektně obstojí sama o sobě, bez jakýchkoliv srovnání. Až se zdá neuvěřitelné, že jde o autorský debut.