RECENZE: Běsnění před oponou a křičící pávi. Vítej na zemi, Figaro
Drobná poznámka v tiskové zprávě, že Národní divadlo s novou Figarovou svatbou pojede napřesrok do Japonska, napovídá, proč a jak asi inscenace vznikla. Spíš než jako svébytný umělecký počin má fungovat jako vývozní artikl a bonus pro zahraniční návštěvníky Prahy, kteří se s bedekrem přijdou podívat do Stavovského divadla, „kde byl Mozart“ (jenž tu v lednu 1787 svou Figarovu svatbu sám dirigoval). To samo o sobě jistě není špatně, otázka právě zní, jak.
Režisérce Magdaleně Švecové nutno přičíst k dobru, že odolala módním prvoplánovým aktualizacím, snažila se zachovat kolorit 18. století a jen lehce ho stočit do perzifláže. I když třeba Figaro si svůj frak snad vypůjčil od členů orchestru a původ folklórních prvků na kostýmech poddaných není jasný. Režisérka také neútočila gagy za každou cenu. Přehrávání a pitvoření vydávané za komiku, s nímž už je člověk u nás tak nějak bolestně smířen, nedosahuje nejtrapnějších stupňů.
W.A. Mozart: Figarova svatbaDirigent: Enrico Dovico Režie: Magdalena Švecová Národní divadlo, premiéra 1. února 2018 ve Stavovském divadle |
Možná se ale jí (nebo někomu jinému?) nakonec zdálo, že výsledek působí až příliš poklidně, že hraběnka zpívající árii ve vaně, hrabě „schovávající se“ do rámu obrazu náležitě nepolechtají bránice publika, že scéna se skleníkovou konstrukcí jakožto symbolem žhnoucích vášní z dramatického hlediska nenabyla žádného významu a že umělí pávi mající vytvořit iluzi zámeckého parku (o přestávce dokonce křičí z reproduktorů) dopadli jen jako matná dekorace. A že je tedy nutno přitvrdit.
Jen tak si lze vysvětlit některé nápady, u nichž se nechce věřit, že s nimi přišla sama režisérka, původně vystudovaná hudebnice. Křiklavě nevkusná „přemostění“ jednotlivých dějství pantomimickými výstupy před oponou, toporně se snažícími opakovat cosi z děje, totiž strhávají Mozarta na úroveň nejlacinější předměstské frašky. Rozdíl mezi tímto primitivním povrchním běsněním a citově hlubokou hudbou, která před ním a po něm zní, je nekonečný. Ani dramaticky to nemá žádný význam, příběh se nijak nepřiblíží.
Ještě horší je zdvojení role pážete Cherubína, kterého kromě mezzosopranistky v určitých chvílích představuje muž. Navíc ještě do hudby cosi vykřikuje. Jenže původní travestie z dílny Mozarta a jeho libretisty Da Ponteho je přece vtipná a sexy právě tím, že žena hraje dospívajícího chlapce, který se v průběhu děje kvůli intrice „zpětně“ převleče za dívku. Pokud to měla být nějaká surrealistická vize, tak se ji rozhodně nepodařilo zpracovat a začlenit do děje.
Stejně jako skupinku přidaných komorných, které se protagonistům pletou pod nohy. Rozhodně nesugerují představu, že příběh se odehrává na zámku, o nějž jistě pečuje početnější personál než ten, který vystupuje ve hře (jako třeba v inscenaci v Salcburku před třemi lety). Z muzea režijních berel pak bylo vytaženo úsilí postav prodrat se první řadou mezi diváky a nuceně je zapojit do děje.
Teoreticky by se ale všechny tyto pochybné vsuvky daly odstranit. Zbyla by víceméně líbivá, neškodná, přijatelná produkce. I v té by ale vyvstával další problém: Všelijak se střídající alternace provozu repertoárového divadla nakonec určitě setřou i tu trochu originality, která se v inscenaci dá najít. Tohle tedy má být ambice první české scény, jež by (kromě Salcburku a Vídně) měla na světě nejvíc pečovat o mozartovský odkaz. Trochu smutné.
Figaro bez Figara
Ostatně příliš veselo není ani při poslechu. Pravda, z orchestru aspoň není přímo do pláče. Pod taktovkou italského dirigenta Enrika Dovica hrál v zásadě dobře, i když rychlá tempa neznamenají totéž, co esprit a sejít se šťastně na konci, není to samé, co brilantní souhra.
Vyloženě do breku nebylo ani při poslechu některých pěveckých výkonů, tedy vlastně dvou. Jana Sibera jako Zuzanka sice nemá nijak výjimečný hlas, který by kolem uší zazvonil barvou či příjemně svěží kulatostí, ale její projev je muzikální a na jevišti působí živě a zábavně. Nejlépe se poslouchal ohebný zvučný baryton Jiřího Hájka v roli záletného a žárlivého hraběte Almavivy.
V áriích jeho trpící choti by se hlas zpěvačky měl doslova vznášet a zářit barvou. Je to zkouška, jak na tom ta či ona umělkyně je. Jana Šrejma Kačírková působila dojmem, že svůj hlas sotva odpoutá od těla a že ten navíc zní unaveně a šedě, místy až ostře. Že by přemíra těžkých rolí? Mezzosopranistka Alžběta Vomáčková v roli Cherubína má hlas divně posazený či spíše neposazený. Jakoby byl zvuk stlačený do nosu a nešlo s ním nijak manipulovat, natož kultivovaně přednášet árie. Z představitelů dalších rolí Jevhen Šokalo jako Bartolo byl prakticky bez hlasu, tenorista Jaroslav Březina roli pokryteckého Basilia zachránil herecky.
A kde vlastně zůstal hybatel děje, chytrý sluha Figaro? Toť otázka. Jmenoval se Miloš Horák, a i když jde zjevně o mladého pěvce s atraktivním zjevem, pro Figara jak dělaným, tak jakoby na jevišti ani nebyl a z role nic nevytěžil herecky, ani pěvecky. Možná ještě nemá zkušenosti, možná ho svázala premiérová tréma, jenže premiérové výkony na první scéně by neměly navozovat pocit, že interpret hlavní role se chystá na zkoušku na konzervatoř. Pražské Národní divadlo, ať se mu to líbí nebo ne, je prostě v jiné kategorii.
Tipy z televizního programu
Recenze: Bohemian Rhapsody 60 %, Padesát odstínů šedi 35 %, Zootropolis: Město zvířat 60 %, Tři Tygři ve filmu: JACKPOT 50 %, Hra s nevěrou 50 %, Wanted 60 %, Vyšehrad: Fylm 55 %, Lady Bird 75 %, Vedlejší produkt 55 %, Pán prstenů: Společenstvo prstenu 80 %, Na nože 60 %, Jack Reacher: Nevracej se 55 %, Terminator Salvation 60 %, Daleko od Reykjavíku 60 %, Východní přísliby 60 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Peter Nagy, Česko na grilu, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková
Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak...
Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu
Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
„Jsem z toho úplně hotová.“ Swift drží prvních 14 příček americké hitparády
Americká popová hvězda Taylor Swift po vydání nového alba The Tortured Poets Department ovládla...
RECENZE: Starej, na..anej dědek. Dokument o Petru Jandovi je polotovar
Premium K 80. narozeninám a zároveň 60 letům kariéry kapely Olympic se Petr Janda dočkal roztříštěného a...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KVÍZ: Čórtův hrád, tam strašá. Co víte o Tajemství hradu v Karpatech?
Na prvního máje si můžete v televizi dopřát komediální klasiku Tajemství hradu v Karpatech. Pokud...
Z klobouku do maringotky? Anifilm představí nový film s Bobem a Bobkem
Od světové elity po tuzemské pohádky sahá program 23. mezinárodního festivalu animovaných filmů...
Světelné meče i psí přehlídka kostýmů. Příznivci Star Wars slaví svůj den
Fanoušci filmové sci-fi série Star Wars v sobotu slaví mezinárodní den Hvězdných válek. Desítky...
Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu
Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...
TELEVIZIONÁŘ: Kdysi Blbý a blbější, teď už je Jeff Daniels Muž na vrcholu
Nedávno sbíral pocty za postavu sarkastického moderátora televizních zpráv v seriálu Newsroom, nyní...
Stavební pozemek Dobrotice u Holešova
Holešov - Dobrotice, okres Kroměříž
2 537 500 Kč