RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský písničkář tu předvedl i nemalé množství písní z chystané desky Poruba, která vyjde 10. listopadu.

Vyprodaná O₂ arena, pro mnoho tuzemských hudebníků nedostižná meta, není pro Jaromíra Nohavicu žádná zvláštní míra. Největší tuzemskou halu před čtyřmi roky zaplnil dvakrát po sobě. Přesto byl čtvrteční Nohavicův pražský koncert jedinečný a obdivuhodný – z úplně jiného důvodu.

Jen málokdo si může dovolit uspořádat vystoupení k nové desce, která však ještě nejméně dva týdny nebude k dostání. A ani velké světové kapely si dnes většinou nedovolí na turné zařadit víc než takové dvě až čtyři novinky.

Jaromír Nohavica

95 %

Místo konání: O2 arena, Praha

19. října 2017

Podle tohoto mustru by O₂ arenou měl znít hlavně Darmoděj (jehož Nohavica nezařadil vůbec) nebo Kometa, na niž došlo až v přídavku. Ale to ne. Nemalou část koncertu tvořily písně nedávné či dokonce úplné novinky z alba Poruba. Byť tedy většinu z nich už mohlo publikum tu a tam slyšet, třeba na nedělním vystoupení v pražském Lucerna Music Baru, tak jsou to písně většině z těch tisícovek lidí v hale vlastně neznámé. Znovu zdůrazněme, že nová deska vyjde až 10. listopadu. A to chce kus odvahy, absolutně neozkoušený materiál naservírovat patnácti tisícům fandů.

Jenže ono to fungovalo. Převážně proto, že písničkář i z nové desky zařadil směs songů, jakou jeho příznivci milují. Mezi novými i starými peckami se střídaly lidové řachandy, kde se pro sprosté slovo nejde daleko, s písněmi nostalgickými i hlubokými, jako jsou hit Jizva na rtu, temný a baskytarou podepřený povzdech Já si to pamatuju anebo z novinek Sako ze sametu či Napořád, Nohavicovými slovy „nejmilostnější z milostných písní“.

Některé písně jako novinku Empire State nebo Petěrburg neskutečně obohatily bicí Pavla Plánky a jen se ukázalo, jak to Nohavicově hudbě sluší, když ji doprovází kapela. Jindy si zase v aranžích vystačili jen s pravidelným rytmem basového bubnu, třeba v osudové Danse macabre, ale taky v rozjeté písni Ostravo. To je pro změnu důkaz toho, jak šikovně jde využít jediný nástroj mnoha způsoby.

No a nakonec songu Mikymauz udával rytmus jen metronom, a to byla velká síla! Tady je potřeba učinit poznámku: v neděli v Lucerně hrál Nohavica tuto píseň v úpravě, kde každou dobu udával právě Plánka. Využít strojově odosobněný metronom, na který ještě běžel celou dobu záběr na velkých obrazovkách po straně pódia, byl geniální krok, který dokonale podtrhl i vyznění textu. Velká škola aranže ve třech minutách.

Jaromír Nohavica hraje v O2 areně „protestsong“ Hanba sláva

V písni Hanba sláva, kterou Nohavica označil za „skutečný protestsong“, nechal půl haly hrozit „hanba“ a druhou půlku provolávat „sláva“, na což se publikum nadšeně chytlo. Zazněl i jazzový standard přetextovaný do songu o bolavých zádech nebo rozkošná píseň Kopaná. Z hitů na závěr potom Dokud se zpívá nebo Hlídač krav.

Stejně jako před čtyřmi lety Nohavica prokázal, že dovede v chladné hokejové hale navodit atmosféru takřka klubovou. Ačkoliv přímé srovnání se skutečně komorním koncertem, který odehrál v centru metropole jen o čtyři dny dříve, ukazuje, že v onom malém prostoru Lucerna Music Baru a takříkajíc „na stojáka“ je ta sounáležitost přece jen větší. Patří k tomu i skutečnost, že publikum si zpívá texty, které zná, skoro po celou dobu a ne až ke konci jako v O₂ areně na tribunách.

Na atmosféře se kladně podepsala výborná výprava. Úplně jednoduchá scéna absolutně bez kulis a rekvizit a do toho světla na míru přizpůsobená podobě té které písně udělají hodně.

I zvuk byl na poměry místa solidní, ač občas se zpěv ztrácel. Což tedy obzvlášť zamrzelo, když zpěvák ohlásil píseň Himaláje oslavující krásy rodného jazyka a pak bylo rozumět každému pátému slovu a divák rýmy spíš tušil.

Ale jinak šlo o dvouhodinový dechberoucí zážitek, jaké jsou vzácné. Nohavica je prostě ve formě. A podle písně Poruba, již zazpíval a zarapoval na halfplayback premiérově jako poslední přídavek, bude nové album taky pecka. A místy „ozajstný hip hop“.

Jaromír Nohavica – Poruba