Představení v pražském divadle Ungelt končí, publikum tleská, Chantal Poullain a Oldřich Kaiser přebírají květiny. Už s růží v ruce Kaiser vrhne dlouhý významný pohled na odcházejícího mladíka. Vzhledem k tomu, že v kusu Šest tanečních hodin v šesti týdnech hraje osamělého homosexuála Michaela Minettiho, publikum se baví. „Ten okamžik jsem milovala. Problém je v tom, že u Bolka Polívky zatím přinášely květiny jen ženy,“ vysvětluje Chantal Poullain, proč se do nynějšího brněnského nastudování hry s Martinem Krausem nepodařilo závěrečnou improvizaci zakomponovat.
Martin Kraus je už třetím Minettim po vašem boku. V čem se liší?
Nečekala jsem, že to bude takový rozdíl, ale v Martinovi mám proti sobě mladého kluka. Je mu kolem třiceti, což je přesně věk, na který autor Alfred Alfieri postavu psal. Oldřich Kaiser i Pavel Kříž hráli Minettiho jako zralí muži, a já jsem tím pádem musela hrát svou postavu starší, aby ten rozdíl vynikl. S Martinem se vše změnilo. Nyní už nemusím hrát starou dámu. Dříve šlo o vztah muž a žena, nyní je to daleko víc mateřské, což jsem nečekala. Ale to je přesně ten okamžik, který v divadle miluji. I když Šest tanečních hodin hrajeme po šestisté, představení je pokaždé jiné. Martin Kraus měl při zkoušení velký prostor, původní představení s Oldou neviděl ani na videu. Důležité je si ten text zamilovat, a to se nyní naštěstí stalo. Martin se zamiloval.
Kromě mužské role v brněnském nastudování vše zůstalo?
Ani režiséra jsem nechtěla měnit. To představení je nesmrtelné. Šašek a královna měl asi tisíc repríz a každá byla jiná.
Vedle Šaška a Šesti hodin jste sedmnáct let hrála ve Hře o manželství. Máte ráda tak trvanlivé hry?
Jsem ráda, když se hra hraje deset, dvacet let. Představení se mění spolu se mnou a partnery. Jak přijímám různé věci ze života, mění se můj přístup i chování. Je rozdíl hrát ve čtyřiceti, v padesáti a v šedesáti. Možná že budu hrát Šest tanečních hodin ještě v dvaasedmdesáti, tolik je totiž skutečně mé postavě Lily (smích).
Je Divadlo Bolka Polívky nyní vaší domovskou scénou?
Žiji v Praze, kde chystám i další projekty, do Brna jen dojíždím. Ale je to pro mě srdeční záležitost, že můžu hrát u Bolka. Byla jsem zde krásně přivítána. Miluji tyhle životní křižovatky.
Proč jste ukončila spolupráci s pražským Ungeltem?
Divadlo Ungelt představovalo etapu mého života, byla jsem tam ráda, mají výbornou dramaturgii. Loni mě postavili před informaci, že nekoupili práva hned na čtyři představení, která přitom byla stále vyprodaná. Když jsem se ptala proč, nedostalo se mi žádné odpovědi, stejně jako Jiřímu Schmitzerovi, který se mnou hrál. To člověka zamrzí. Když v Ungeltu skončilo Šest tanečních hodin, Bolek řekl, že tomu nerozumí a že koupí práva. Stejně tak uvažujeme o znovuuvedení představení Na vaše riziko. U Hry o manželství jsme se rozhodli po sedmnácti letech skončit úplně.
Co dalšího v divadle chystáte?
Nechci nic zakřiknout. Budu spolupracovat s pražským divadlem Studio DVA, kde uvedeme Šest tanečních hodin a kde chystám i další projekty. Dále bych chtěla v holešovickém prostoru Jatka78 udělat představení s tanečníky ze souboru 420PEOPLE. Víc o tom zatím neprozradím. Kromě toho píšu další knihu, chystám koncert s šansony a kalendář ve prospěch nadace Archa Chantal.
