Jaký je váš recept na šťastné manželství?
Já nevím, nikdy jsem to nestudoval. Asi je to o obou lidech, hlavně o toleranci. Při našem zaměstnání tedy určitě. S Jovankou jsme spolu osm let, takže to asi funguje. Oba jsme chtěli být ve vztahu, a když někdo chce, tak to prostě udělá. Já fakt nechci být žádný Plzák, protože se tímhle až tolik nezaobírám. Prostě žiju a to je celé.
Fotogalerie |
Máte děti různých věkových relací. Ve kterém období jste si je nejvíc užíval?
Ono je to těžké říct. Jde o to, že ty etapy jsou rozdělené podle komunikace. Bertík už nějak komunikuje, samozřejmě slova ještě nepadají, ale vnímá. Ještě je to takové mazlící. Po 10 letech se samozřejmě moc mazlit nebude, to budu trapný. Valentýnka je v pubertě, takže je to: „Ahoj tati. Jak se máš?“ Pepovi je 30, to se nebudeme objímat na veřejnosti, to by vypadalo blbě.
Jste přísný otec?
My jsme kamarádi, nikdy jsem si nahrál na velkého tátu. Komunikace je opravdu na úrovni rovný s rovným. Vždycky jsem říkal: „Nebojte se mi říct úplně všechno.“ Nejsem ten, kdo by děti škrtil, mlátil, řezal nebo něco podobného. To jsem nikdy v povaze neměl a nikdy neudeřím někoho slabšího. Je jasný, že mě namíchnou, ale vždycky se to dá vyřešit jinak než fackováním.
Pepa Vojtek
Co vaši rodiče? Jaký vztah jste s nimi měl vy, když jste byl mladý?
Já vlastně nikdy nebyl moc doma, protože jsem chodil do školy, pak jsme měli partu. Vždycky jsem měl čisté oblečení a navařeno. V osmnácti jsem pak vypadl na vojnu a už jsem se do bytu k našim nevrátil. Hned po vojně jsem vyfasoval kvartýr, protože jsem pracoval u spojů. To, co jsem si vydělal, jsem měl. A to, co jsem si nevydělal, jsem neměl. Rodičů si samozřejmě strašně vážím, ale nejsem mamánek, abych mámě šestkrát denně volal. Já byl vždycky takový samorost.
Čeho se u svých dětí nejvíc bojíte? Třeba že odjedou do ciziny?
To mi nevadí, protože dnes se svět otevírá a já budu i radši, když vypadnou z tohohle bordelu. Ale upřímně se bojím nemocí. Nerad bych přežil své děti.
Už se vám blíží turné, zastávek bude devatenáct, dokonce dva koncerty máte na Slovensku. Jaké je publikum u nás a za hranicemi?
Čím více na východ, tím jsou fanoušci spontánnější a živější.
Na turné předvádíte maximum. Je to jak náročné po fyzické i psychické stránce?
Jsme „švarní junáci“ a máme i dost času na odpočinek, dodržujeme správnou životosprávu. Je to sice velký kolotoč, ale my jsme v nejlepší kondici (smích).
Jako jedna z mála kapel jste spolu už pětadvacet let. Nikdy mezi vámi nehrozilo, že se rozpadnete?
Jasná pravidla, která jsme si všichni odsouhlasili hned na začátku, platí stále a tím je vše jasně dáno. Navíc jsme dobrá parta. A to je pro chod kapely to nejpodstatnější.
