Patrik Hartl se nejdříve prosadil jako divadelník, pak zkusil film a do třetice literární scénu. „Potřebuju být svobodný a bez funkcí, pak mi to píše samo,“ prozradil v pondělním Rozstřelu autor, který získal dvakrát cenu Český bestseller a nyní uvádí na scénu nové přestavení Líbánky na Jadranu.
V novince se v chorvatském kempu setkává mladý pár s manželskou dvojicí předdůchodového věku. „Fundamentálně se moc neliší, ale nemůžu toho moc prozradit,“ srovnává rozdíly, které do novinky dostal. „Drobné chvilky na lehátku, plavky i mazání těla probíhá jinak. Ale v zásadě jsme na tom všichni dost stejně. Když člověk usiluje o dlouhodobý vztah, čelí stejným problémům. Boj o dlouhodobé rodinné štěstí začne v pětadvaceti a nikdy neskončí,“ uvažuje.
Čtyřicátník Hartl je kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio Dva. Nastudoval řadu inscenací pro různé scény, napsal také vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač nebo 4 sestry. Hartl v divadle působil taktéž jako umělecký šéf. „Byla to funkce pro radost. V zásadě je to tak, že celou koncepci vytváří producent Michal Hrubý. Mně hrozně vyhovuje, že on dělá zásadní rozhodnutí a já si piplám svoje komedie. Jsem strašně rád nezodpovědný. Když je na mne tlak, jsem nesvůj a chci utéct,“ řekl.
Jak Hartl v Rozstřelu prozradil, objeví se občas i na pódiu. „Když někdo fatálně onemocní a je potřeba narychlo zaskočit. Když je představení totálně vyprodané a není lidi kam delegovat, tak se to za odpoledne naučím,“ přiznává. „Můžu hrát i ženská role. Hrál jsem třeba jednu ze čtyř sester. Já byl ve stresu a diváci byli v pohodě,“ popisuje herecké zkušenosti.
Na půdu filmové režie, kterou studoval na FAMU, vstoupil komedií Taková normální rodinka, volně inspirovanou stejnojmenným seriálem podle předlohy Fan Vavřincové. Podílel se také na seriálu Ulice, natočil středometrážní romanci Adam a Eva 2001.
Největší ohlas mají jeho knihy, jen Okamžiků štěstí se prodalo více než sto tisíc výtisků. Ač píše o intimních vztazích, sám o sobě tvrdí, že je plachý, žije už čtvrt století ve spokojeném manželství a fantazii dává průchod pouze ve své tvorbě.
„Štěstí se dostavuje v mikrookamžicích. Je to chvilka, když je člověk v harmonii s vesmírem,“ vysvětlil titul úspěšné knihy. „Člověk je chrchel vášně a tužeb. To nejde ukojit, je neustále nespokojený. Proto je lidstvo tak úspěšné. Okamžik štěstí je vždy krátký,“ dodal.
„V knížkách pracuji bez jakéhokoli omezení. Bez finančních či realizačních potřeb,“ srovnává svou literární tvorbu s divadelní. „Příběh vyprávím skrze více postav. Téma rezonuje v každém člověku jinak, takže když to nechám rozrezonovat v patnácti lidech, dojdu ke kubistickému patnáctistrannému pohledu a to mne hrozně baví,“ popisuje.
„Snažím se bavit lidi a nebýt sám,“ prozradil svou motivaci. „Když mi lidé rozumí, mám pocit, že máme stejné problémy. A je mi dobře, nic víc neřeším,“ vysvětlil.
Celý Rozstřel s Patrikem Hartlem:
