Živelný herec vytvořil několik legendárních postav stříbrného plátna, získal tři Oscary a rekordních 12 nominací, jakož i pověst jednoho z největších hollywoodských lamačů ženských srdcí. Hvězda kultovních snímků Bezstarostná jízda, Přelet nad kukaččím hnízdem, Cena za něžnost nebo Lepší už to nebude oslaví v sobotu osmdesátiny.
„Na osobnosti Jacka Nicholsona milujeme prakticky vše, počínaje jeho maniakálním smíchem, černými brýlemi, zapáleností pro role nebo a konče citem na zásadní režiséry, se kterými spolupracoval,“ uvedla Zuzana Kameníková, ředitelka pražského kina Aero, které aktuálně uvádí jeho filmy.
K těmto režisérům patří i Roman Polanski, který si Nicholsona vybral pro roli detektiva ve svém ikonickém bravurním thrilleru Čínská čtvrť (1974). Nicholson si tu dokonce nechal zlomit nos, což je v hollywoodském systému věc nevídaná: „Jack je ten nejpříjemnější člověk na práci, kterého jsem kdy potkal, dokáže rozmazlit režiséra i scenáristu, protože v jeho ústech znějí i ty nejhorší texty prostě skvěle,“ řekl o něm Polanski.
Vyrůstal jsem mezi ženami
Naopak jako násilník McMurphy v Přeletu nad kukaččím hnízdem (1975) s dalším režisérským velikánem Milošem Formanem je Nicholson předobrazem všech světových rebelů. A v napětím napěchovaném Osvícení Stanleyho Kubricka se zase převtělil do šílícího spisovatele Jacka Torrence.
„I málo je s ním na dlouho,“ říká další režisérské eso Martin Scorsese, jenž se s impulzivním hercem dlouho znal, ale před kamerou ho měl až v krimi Skrytá identita (2006) coby gangstera Franka Costella.
Nicholson se narodil v New Jersey dva roky před začátkem druhé světové války. Otec John Joseph dělal dekoratéra výloh, matka Ethel byla kadeřnicí a provozovala salón krásy, o šestnáct let starší sestra June tancovala ve varieté: „Vyrůstal jsem mezi ženami a naučil se, co mají rády a jak s nimi vycházet,“ vzpomínal jednou pro Daily Mail.
Později vyšlo najevo, že jeho sestra byla ve skutečnosti jeho matkou. Za ní odjel v sedmnácti do Kalifornie a začal se posléze věnovat svému úmyslu stát se hercem.
Zpočátku to moc nevypadalo, kromě epizodních rolí psal scénáře a zkoušel režírovat, první film The Cry Baby Killer u diváků propadl, následovaly další nepříliš úspěšné.
Ale pak přišel ožralý, svobodomyslný odborář a jižanský právník George Hanson v Bezstarostné jízdě (1969) a první nominace na Oscara. Na festivalu v Cannes, kde snímek vyhrál cenu pro nejlepší debut (režie Dennis Hopper), si Nicholson uvědomil, že to dokázal.
A začal natáčet: Malé životní etudy (1970), Poslední eskortu (1973) a další slavné tituly.
Za Osvícení (1980) překvapivě oscarovou nominaci nezískal, ale o čtyři roky později už trofej vyhrál za roli bonvivánského astronauta v melodramatu Cena za něžnost (1983).
Třetího Oscara má za obsedantního spisovatele v romantické komedii Lepší už to nebude (1997). Celkem má na kontě přes 50 vesměs dobrých snímků.
Exceloval i v dramatu Pošťák zvoní vždy dvakrát, bizarní strašidelné komedii Čarodějky z Eastwicku nebo v hororu Vlk. Doopravdy naplno byl naposledy k vidění ve Skryté identitě. A nyní se má vrátit na plátna kin v anglické verzi německého snímku Toni Erdmann.
Kromě vlastních pěti dětí a zástupů žen, jež prošly jeho životem, má Nicholson rád Vladimira Putina či Fidela Castra a tuto příchylnost nijak nacionálně nezdůvodňuje: „Vždycky jsem ho měl rád,“ prohlásil jednou o druhém z nich.
Když mu předávali cenu Amerického filmového institutu za celoživotní výkon, jeho kamarád Danny DeVito poznamenal: „Podle mého skromného názoru je nesmrtelný. Čas Jacka Nicholsona je od roku 1937 do nekonečna. Je to čas širokého vědoucího úsměvu, který je bez konce stejně jako všechny americké dálnice.“
