Pravda je, že Poslední bitva pouze dovršila vzrušené polemiky kolem celé premiérové trilogie. Kdo nezná knižní předlohy Karla Maye ani jejich filmové přepisy u 60. let nebo se od obojího dokázal oprostit, jásal, že divoši jsou divočejší, zima mrazivější, noci temnější a vůbec skutečnost skutečnější.
Naopak druhý tábor pokládal odklon od původní dobrodružné romantiky za vraždu legendy s námitkou, že se „reálnější“ western o drsném dobývání Ameriky měl pojmenovat jinak, místo aby se na slavné značce přiživoval. A právě zmateční finále nového Vinnetoua argumenty odpůrců posílilo.
Předně ubíjelo přepjatou teatrálností, počínaje závěrečným dialogem umírajícího Vinnetoua s Old Shatterhandem jako na politickém mítinku Angely Merkelové a konče výlevy zlosyna „Kdo jsi ty? Jen nevýznamný statista! Tak už zatáhni oponu!“ Tak vypadá realismus Divokého západu?
Že v rozporu s originálem nastane manželský happyend Old Shatterhanda a Vinnetouovy sestry Nšo-či, vzal čert. Ale že ve vrcholné bitvě - kterými série obecně šetřila - vlezou zálesácká esa sama, dobrovolně a tupě do očividné pasti, schopna pak jen gesta „Zemřeme vestoje“, bere hrdinům veškerý kredit.
Zvláštní kapitolu tvoří rozdvojení padoucha Santera. V původním Vinnetouovi z roku 1963 Mario Adorf coby Frederick Santer bídně zhynul; nyní se týž herec vynořil jako Frederick Louis Santer, otec Santera juniora čili nového původce všeho zla. Návraty hvězd mají své kouzlo, ale potřebují alespoň zdání logiky.
A dovětek, jenž sjednocené indiánské národy zbavil povinnosti špinit si ruce s náčelníkovým vrahem, vnesl do klasiky českou, až cimrmanovsky nahodilou stopu. Odvetu za smrt „mého nejmilejšího bratra Františka“ totiž přijel vykonat mstitel z Prahy. Nepřímo to lze brát jako český trest za zradu na mayovkách.
