RECENZE: Český ajťák se potkal se Zuckerbergem. Debut Jedničky a nuly těší

Brýlatý, trochu mimo, žijící ve své kobce plné drátů, asi tak vypadá stereotypní představa počítačového odborníka skrývající se pod pojmem „ajťák“. Dramaturg a scenárista Tomáš Grombíř však ve svém románu Jedničky a nuly představuje naprosto nový druh ajťáka-hrdiny, workoholika s vysokými ambicemi a dokonce několika ženami.

Tomáš Grombíř se svým knižním debutem Jedničky a nuly | foto: Paseka/Barbora Votavová

Jedničky a nuly působí na české literární scéně trochu jako zjevení. Vypráví příběh Adriana, kterému se povede díky talentu a píli dostat do čela internetového impéria. Cesta to není jednoduchá, právě naopak – lemovaná vším, co v českém byznysu často nemůže chybět – korupcí, tunelováním a zradou. Tomáš Grombíř si nebere servítky a směle využívá odkazů na české podsvětí. Na muže, kteří si směle kupují fotbalové kluby a pasou fanoušky, i ty, kteří by bez známých na ministerstvech dokázali jen těžko uživit své firmy s nejlepšími pražskými adresami.

Nečiní tak vůbec násilně či podbízivě, nikdy se neztratí a vždy se vrátí k Adrianovi, jehož osud čtenáře celou knihou provází. Osud a život ovlivněný informační revolucí, relativní smůlou na ženy a dokonce jedním setkáním se samým zakladatelem Facebooku Markem Zuckerbergem.

Jedničky a nuly

80 %

Tomáš Grombíř

Paseka, 280 stran, 2016

Grombíř ve svém debutu předkládá promyšlený příběh, který ho musel stát nejednu bezesnou noc. Na druhou stranu na úkor toho, že do sebe vše zapadá. Svou hlavní sílu autor dokazuje v dialogu, jen je škoda, že jich v knize není více – popisné části jsou zajisté důležité, z úst postav by však zněly lépe. Stejně jako závěr celé knihy, který střízlivý příběh trochu unáší na vlnách nadějné budoucnosti.

Ženské hrdinky pak v knize tvoří spíše jakousi kulisu. Nikdo jim neubírá místo, jen působí, že jsou vlastně autorovi tak trochu na obtíž a jediné, co umějí hrdinovi kromě kvalitního pobytu v posteli dát, je migréna.

Jedničky a nuly staví společnosti zrcadlo beze šmouh a to se českému románu většinou jen tak nedaří, navíc pak debutu.