RECENZE: Když má kariéra přednost před špagetami od Balzerové

Co je důležitější? Kariéra, vlastní život a nezávislost, nebo stále stejný dům, rodina, jistota, zaběhlé a někdy trochu otravné rituály?

Ze hry Famílie Divadla na Fidlovačce | foto: Roman Černý

Hra současného amerického dramatika Joea DiPietra Over the River and Through the Woods řeší v principu závažné rodinné téma, střet generací, nepříjemnou situaci, kdy mladí opouštějí hnízdo kvůli vidině lepší práce, jíž jsou schopni obětovat vše včetně založení rodiny vlastní. Kus pod názvem Famílie nastudoval pro pražské Divadlo Na Fidlovačce režisér Juraj Herz.

I přes zdánlivou těžkost tématu však DiPietro napsal především komedii. Úspěšný mladík Nick (Lukáš Rous) dochází pravidelně každou neděli do domu svých prarodičů z matčiny strany (Eliška Balzerová, Miloš Vávra), aby zde spolu s těmi z otcovy strany (Ludmila Molínová, Zdeněk Maryška) všichni společně poobědvali. A protože Nickovy kořeny z obou stran vedou kamsi do Itálie, podává se italské jídlo a celé setkání se nese v notně italském impulzivním duchu. Nick však nyní čtveřici prarodičů oznámí, že míří z východního pobřeží USA za kariérou do Seattlu na západě. Což je zpráva, kterou starší generace vyznávající motto rodina, víra, jídlo nemůže pochopit.

DiPietrova hra celkem vtipně reflektuje všechny běžné nuance soužití generace prarodičů a vnoučat. Nick dědečkovi vymlouvá řízení v pokročilém věku, dědeček zapírá neschopnost naučit se ovládat vnukem darovaný záznamník, babička se mezitím úpěnlivě soustředí na to, aby byli všichni sytí. Svižně napsanou hru plnou slovních přestřelek nechává Herz bez zjevných zásahů plynout a spoléhá na herecké nadání všech představitelů. Jde tu především o dialogy, a ty si zdejší ansámbl vyměňuje skvěle.

Famílie

65 %

Divadlo Na Fidlovačce

premiéra 15. září 2016

režie: Juraj Herz

hrají: Lukáš Rous, Eliška Balzerová, Zdeněk Maryška, Ludmila Molínová, Miloš Vávra, Aneta Krejčíková

Famílii tak trochu dojde dech až těsně před koncem. Kratší stopáž by proto kusu neškodila, ale to je spíše výtka na předlohu, která vyslovenou jednoaktovku táhne na rozměr celovečerního představení s přestávkou.

Divadlo Na Fidlovačce se tak s divácky nenáročným kusem popralo skvěle – publiku nabízí chytrou odpočinkovou komedii, která však umí (i přes vřelou italskou přívětivost a vůni aglio olio) místy trefně zamrazit a v pravý čas zhořknout.