Filmový Eragon mezi diváky moc neuspěl. Čím to bylo?
Já jsem se do toho filmu snažil vložit co nejvíce, nakonec však zvítězila představa režiséra a studia. Jsem však rád, že film vznikl, protože přivedl k mým příběhům nové čtenáře. Stále však doufám, že se dočkám remaku. Myslím, že to je skvělý materiál pro film nebo třeba i televizní seriál.
S filmovými adaptacemi je to podobné jako s překlady. Zajímáte se o ty své podrobněji?
Vzhledem k tomu, že moje knihy vycházejí ve více než padesáti jazycích, nemám šanci je kontrolovat. Překladatelům však zajisté způsobuji nepříjemnosti svými jazykovými hříčkami, které není jednoduché přeložit. Raději jim k tomu dodávám vlastní komentář.
Jazyk, který jste pro ságu vytvořil, je jedním z důkazů toho, jak podrobně znáte svět, o kterém píšete. Je pro vás příprava důležitá?
Velmi. Všechno si nejprve sepíšu a pak různě edituji a zkracuji. Navíc díky tomu, že jsem produktem domácího vzdělávání, dobře zvládám samostudium. Jen tak si třeba čtu o solných dolech v sedmnáctém století a najednou se přistihnu, jak takový motiv vkládám do knihy. Zároveň však potřebuji svým příběhům stoprocentně důvěřovat. Vnitřní životy všech hrdinů znám nazpaměť a umím se do nich vcítit. Pokud by mi to nešlo, vím, že bych nemohl psát dál. Někdy je to však trochu schizofrenní.
Co nejšílenějšího jste pro své knihy udělal?
Byla toho spousta. Polovinu třetího dílu ságy jsem napsal ručně inkoustem. Během čtyřiadvaceti hodin jsem podepsal 9 400 kopií čtvrté části Inheritance a jako malý kluk jsem donutil muže, který se mnou prohrál v páce, aby si koupil Eragona.
V Česku jste letos podruhé. Jak vzpomínáte na první návštěvu?
Mí čeští a celkově evropští fanoušci jsou úžasní. Největší autogramiáda mimo Spojené státy, kterou pro mě uspořádali, byla právě tehdy v Praze. Venku hrozně pršelo a lidé stejně čekali hodiny a hodiny jen kvůli setkání se mnou. To bylo neuvěřitelné.
Pozorujete, že by se vaši fanoušci nějak proměnili?
Samozřejmě, stejně jako mí čtenáři, tak i knihy postupně dospívají s nimi. Přibývají však i noví fanoušci, z čehož mám velkou radost. Klidně bych řekl, že mě čtou lidé od osmi do osmdesáti let. Musím tomu však poté přizpůsobovat i psaní, abych si byl jistý, že každá generace pochopí každé slovo. A to mi někdy trochu zamotá hlavu.
Fanoušci a novináři vás často přirovnávají k J. R. R. Tolkienovi. Lichotí vám to?
Mám z toho velkou radost, ale rozhodně nejdu v jeho šlépějích. Tolkien se svými knihami strávil 37 let a vytvořil unikátní dílo, nikdy se však nedostal k tomu, aby nám odvyprávěl i další příběhy, které ho zajisté napadaly. A to mě trochu mrzí. Já jsem si práci na Odkazu dračích jezdců velmi užil, teď ale vím, že se chci soustředit na nová vyprávění – sci-fi, fantasy, mysteriózní literaturu, ale klidně i romanci.
Do kterého z těchto žánrů zamíříte v nejbližší době?
Nyní dokončuji práce na opravdovém sci-fi plném mimozemšťanů, akce, kosmických lodí a výbuchů. Moc si to užívám, tak doufám, že se bude příběh líbit i čtenářům.
