Na poslední chvíli, protože jel po objížďkách. V mlze a s nachlazením. Přesto dobře naladěn. Za takových okolností v pondělí vpodvečer dorazil do své rodné Třebíče herec Miroslav Donutil.
Miroslav Donutil
|
Tentokrát tam nejel „jen“ hrát divadlo, také si převzal prestižní Cenu města. A čekal na něj do posledního místa zaplněný sál Fóra. I proto, že slavnostní předání ceny nenásilně přešlo v talk show.
„Jsme hrdí, že se jeden z nejpopulárnějších českých herců narodil v našem městě,“ uvedl starosta Pavel Janata svou řeč, když se chystal Donutilovi předat ocenění. Přičemž zároveň umělci popřál k letošním pětašedesátinám.
Miroslav Donutil na to reagoval v narážce na aktuální dění kolem blížícího se vyznamenávání na Pražském hradě slovy: „Děkuji městu Třebíč. Víte, jak to dneska s cenami je. Já do poslední chvíle nevěděl, jestli to platí. Raději jsem si to ověřil. Cenu přebírám velmi rád, neboť mám rád toto město.“
Publikum ho hned odměnilo prvními salvami smíchu.
S exministrem do školy nechodil. Ačkoliv ten si to myslel
Starostovu úvodní interpretaci Donutilova životopisu herec doplnil v té části, kde se mluvilo o školní docházce. „Plete se to hodně lidem. Například za mnou přišel exministr vnitra (František Bublan - pozn. redakce) a říkal: ‚My jsme spolu chodili v Třebíči do školy.‘ Já mu odpověděl: ‚To se asi, chlapče, pleteš, protože já jsem tam do školy nechodil.‘“
A vysvětlil, že se v Třebíči 7. února 1951 narodil, pak zde strávil hodně času u babiček a u dědečka.
Brzy po narození se ale stěhoval do Tišnova, pak do Vyškova, posléze do Znojma, kde začal se školní docházkou. Gymnázium a vysokou školu už absolvoval v Brně.
Přitom Donutil zdůraznil, že do svého rodiště zajíždí stále rád.
„Do Třebíče pojedu, i kdybych tu měl padnout.“
V narážce na role v dabingu, kdy starosta Janata v úvodní řeči zmínil Gérarda Depardieua a Kevina Costnera, Donutil poznamenal, že toho večera ten hlas lidé v sále asi moc nepoznají. Kvůli nemoci.
„Ale říkal jsem si, že když je to platné a ta cena bude, tak sem pojedu, i kdybych tady měl padnout!“
Donutilova talk show má letitý název Ptejte se mě, na co chcete, a já, na co chci, odpovím. V pondělí vpodvečer ale třebíčskému publiku oznámil, že odpoví na všechny otázky, které dostane.
Ty se mu hromadily na stole na kartičkách, které diváci vyplňovali, když přicházeli do sálu.
Hercovy reakce na dotazy se logicky nakonec často stáčely k rodnému městu.
Nevynechal vzpomínku na režisérku Věru Chytilovou, s níž vytvářel dnes už legendární snímek Dědictví aneb Kurvahošigutntág.
Špatně skloňovaná Třebíč? To by tazatele zabil
V Třebíči s ní taky byl, ukázal jí rodný dům na Jejkově u řeky, který jí předem líčil jako velký a s velkým dvorem.
Ráčkující a věčně reptavá stará dáma ho podle jeho vzpomínek tehdy poslala do háje. Barák ani dvůr jí nepřišly dost velké. Řeka Jihlava pro ni byla ubohý potok. „Zneuctila kdeco, nic jí nebylo svaté, ale vzpomínám na ni jen a jen pozitivně,“ řekl Miroslav Donutil.
Když dostal z publika dotaz, zda se cítí být víc Třebíčanem, nebo Brňanem, Donutil odpověděl, že své rodiště nezapírá, právě naopak.
Co ho prý dokáže dvakrát namíchnout, to je otázka, kde je ten Třebíč. „To bych tazatele zabil. Setkávám se jen se dvěma případy v naší republice, kdy se skloňuje úplně dementně, a to je ten Třebíč a ten Olomouc. Lidé odsud přece odjíždějí s velkým zážitkem!“
Jak děda se starým beznohým Ležatkou vydláždili náměstí
Donutil připomenul svého dědečka. „To víte, pane starosto, že můj děda vám vydláždil náměstí? To jste nezaregistroval. Nikdo to nechtěl dělat, jen děda se starým Ležatkou. Děda měl trochu záduchu, Ležatka byl bez nohy. A tahle skvělá parta ukázala těm zdravejm volům, že to jde!“
Jinak Donutilův předek byl podle hercových slov v Třebíči známá postava.
„Jezdíval u obce s koňmi, vozil i starostu. Když jsme si koupili s manželkou naše první auto Škoda 105, tak jsme jeli po tom třebíčském náměstí. Po pravé straně bylo železářství, děda řekl: ‚Děvče pr.‘ Ona říká: ‚Dědečku, tady nemůžu zastavit. Tady je zákaz zastavení.‘ Odpověděl jí: ‚S koňma jsem tady vždycky stával, budu tady stát i teď.‘“
Děda vyšel ven, mířil do železářství a proti běžel příslušník SNB. Křičel, že zaplatí pokutu.
„Děda kouřil čibuk a říká: ‚Ty seš mladej Procházka. Tvůj fotr mně z vozu kradl hrušky a dostával ode mě bičem. Jestli nechceš dostat taky, tak táhni.‘ A esenbák odešel.“
Donutil pochází ze šlechtického rodu. To ho šokovalo
Celý Donutilův rod se točí mezi Račerovicemi, Čechočovicemi, Červenou Lhotou a Třebíčí. „V majetcích šlo vždycky o chaloupku a kousek pole. Proto když mi z televize nabídli účast v pořadu Tajemství rodu, nic moc jsem si od toho nesliboval,“ uvedl herec. Sám pak byl překvapen, když se začaly otevírat matriky a číst listiny z doby před rokem 1789.
„To si praprapředek mého dědečka Kašpara z Třebíče Jejkova vzal dceru Vidláka ze Svatoslavi. Od tohoto momentu jsme šlechta a v žilách nám koluje modrá vladycká krev. Což nikdo z nás netušil. Máme erb, trojzubé vidle, a náš rod lze vystopovat do 11. století. To mě šokovalo.“
Donutil při slavnostním večeru zavzpomínal taky na natáčení Postřižin v Dalešicích, kde mu v roce 1980 jako mladému neznámému herci avantgardního divadla z Brna dal malou roli kočího režisér Jiří Menzel. Nejvíc si pamatuje na to, když s Rudolfem Hrušínským čtyři hodiny seděli na rybách. A jak pak kameraman Jaromír Šofr jen tak tak stíhal záběry.
Doktor Martin čeká dítě s učitelkou. Ale jak ho „upekli“?
Hodně otázek padlo i na současnou seriálovou roli doktora Martina. Lidi v sále nejvíc zajímal vztah lékaře s postavou slečny učitelky v podání herečky Jitky Čvančarové. Zejména milostné scény s ní.
Tomu se herec pousmál, protože právě to je podle jeho slov tak trochu paradoxní moment.
„Tak já nevím, jestli jste si nějakých intimních scén všimli. My kolikrát s Jitkou špekulujeme nad tím, jak jsme to dítě upekli (postava Čvančarové je těhotná - pozn. redakce). Samozřejmě Martin zůstane v noci u ní, jednou se mu zdá ve snech, jak po ní leze. Jinak moc toho erotična si tam s Jitunou neužijeme.“
