RECENZE: Tim Burton vypráví X-Men pro děti. Ale napínavě a hravě

Přístupnost: pro všechny, hlásí distributor snímku Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Čímž je jasný víkendový favorit rodinných výprav do premiérových kin. Určitě ve Státech, kde mu prorokují jasné vítězství, ale nejspíše všude včetně Česka, kde zabírá jméno režiséra Tima Burtona.

K filmu vychází znovu knižní předloha Ransoma Riggse, zároveň jde na trh stejnojmenná audiokniha, kterou načetl Viktor Dvořák, zkrátka k titulu se zjevně váže snaha vybudovat podobnou říši jako kolem Harryho Pottera či Letopisů Narnie.

Ostatně shodují se jak žánr dětské fantasy, tak britské kulisy, třebaže dospívající hrdina příběhu i jeho autor jsou Američané. A titulní „podivné děti“, chráněné na odlehlém místě dámou ovládající časovou smyčku, se zase podobají svým starším kolegům z amerického komiksu X-Men, neboť jsou nadané zvláštními schopnostmi.

Jak vidno, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti nelze označit za ohňostroj originality, nicméně ve své kategorii patří k těm lepším, chytřejším, napínavějším a zejména hravějším.

Alespoň v Burtonově pojetí, přestože své osobité fantaskní vidění režisér tentokrát trochu uhladil. Jeví se méně bizarní i magický a více poetický až romantický, ale neškodí to, jen očekávání fanoušků možná mířilo jinam, ač pár přízračných až morbidních scén se i tady najde.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

65 %

VB / Belgie / USA, 2016, 127 min

Režie: Tim Burton

Scénář: Ransom Riggs, Jane Goldman

Hrají: Eva Greenová, Asa Butterfield, Samuel L. Jackson, Judi Denchová

Kinobox: 72 %

IMDb: 6.7

Dva prvky hrají Burtonovi přímo do ruky. Jednak kontrast současného teenagera ze slunné Floridy a zapadlého ostrova u břehů Walesu s náladou 40. let, jednak neméně zábavné rekvizity, do nichž ukryl odkazy od Střihorukého Edwarda po Alenku v říši divů.

Když odhaluje tušenou nahotu neviditelného chlapce nebo sleduje vznášející se dívku, lze z filmařova pohledu vyčíst stejné okouzlení pohádkou jako z hlediště. Německý nálet či věštecké promítání „z oka“ utkví v paměti a snově neskutečná scéna, kdy se pár potápí vzduchovou bublinou do vraku plného mírumilovných kostlivců, spadá do filmařské pokladnice vpravdě labužnické, až se zatají dech.

Na druhé straně musí film stihnout i hodně vysvětlivek včetně historických souvislostí, takže místy zbytečně bobtná, a jakkoli z něj netrčí obvyklá laserová monumentálnost, strašení se drží metodiky, kterou mohl podepsat kdokoli. Navíc z filmu dost jasně vysvítá, co Riggsovi čtenáři vědí, totiž že Sirotčinec je pouze prvním dílem trilogie, takže se dají čekat pokračování. Nic proti nim, pohádka je to hezká, jen poněkud anonymní.