V týdnu zbývalo v síti Ticketportal už jen pár set lístků do horních ochozů libeňské haly a asi patnáct set vstupenek na stání. Kdo by chtěl lepší zvuk v dolním patře nebo těsnější kontakt pod podiem, má už smůlu.
Adams už na jaře a v létě odehrál koncerty ve Spojených státech, v domácí Kanadě i ve Velké Británii. A kritici nešetřili chválou. „Adamsovo dílo je plné písní, u kterých jste doteď nevěděli, že znáte jejich kompletní texty,“ všímá si Charlotte Runcie v britském The Telegraph po hudebníkově koncertu v Glasgow a dodává, že tamní aréna občas dovede navodit atmosféru bez atmosféry. „To ovšem nebyl případ Adamse a jeho kapely, kteří byli vřelí a ohniví.“ A podle britské recenzentky za to mohly i stadionové hymny, které „byste si přáli poslouchat, kdybyste uháněli po dálnici ve starém mustangu“.
Faktem je, že Adams má z čeho vybírat. Na zatím odehraných koncertech zazněly jeho zásadní hity jako (Everything I Do) I Do It for You, Run to You nebo Summer of ’69. Navíc těží ze zdařilé desky Get Up!, již vydal loni na podzim a u které se dá jen těžko uvěřit, že jde skutečně o novou nahrávku. Bryanu Adamsovi ji „přes oceán“ produkoval britský zpěvák a skladatel Jeff Lynne známý z kapely Electric Light Orchestra nebo z někdejší superskupiny Traveling Wilburys, v níž účinkoval s Georgem Harrisonem, Bobem Dylanem, Tomem Pettym a Royem Orbisonem.
A právě tvorbu těchto dvou legendárních skupin deska Get Up! docela úspěšně připomíná. Aniž by přitom Adamsovy písně cokoliv vyloženě kopírovaly. Toho si zpěvák užil ještě o rok dřív deskou Tracks of My Years, na niž zařadil coververze Beatles, Beach Boys či Chucka Berryho.
Jako za starých časů
Deska Get Up! vznikala poněkud nekonvenčně. Adams a Lynne na nových písních pracovali převážně přes internet, a to tak, že si posílali sem a tam demonahrávky či části songů a činili to tak dlouho, dokud oba nebyli s výsledkem naprosto spokojeni. Výsledkem je sympaticky staromilská nahrávka v tom nejlepším slova smyslu. Deska, která rozhodně nenudí a jejíž jednotlivé skladby v žádném případě na koncertu nezapadnou. Celkem jich Adams do svého setlistu zařadil zhruba šest a tvoří tak celou pětinu koncertu.
Ve znamení retra jsou i vystoupení jako taková. Zpěvák hodil za hlavu snahy vyšperkovat show lepší a úžasnější výpravou a vystupuje na poměrně čistě zařízeném pódiu, střídá pár kytar, vedle klasického statocasteru i velmi vintage působícího zlatavého gibsona. Z jedenadvacátého století si bere jen to nejlepší – v tomto případě obří projekci za kapelou, díky které nejsou o dění na scéně ochuzení ani diváci na levnějších místech.
Poslední prvek, kterým Bryan Adams podporuje svůj rockový, či dokonce možná až rokenrolový večírek, je zařazení coververzí od velikánů, jakými byli Elvis Presley (zazní jeho All Shook Up) nebo další průkopník rokenrolu a tragicky zesnulý zpěvák Eddie Cochran, z jehož repertoáru sáhl po písni C’mon Everybody. Tenhle koncert nebude nudný.
