Četný upatlaný sex včetně nehtů zarytých do stěny ani balkánský kolorit Československa 60. let by přitom tolik nekřičely, kdyby jim coby rukojmí neposloužil Jan Němec, filmař stojící o několik tříd výše a současně v podání Kryštofa Hádka jeden z hrdinů snímku. Zápletka vyšla z Němcových osudů roku, v němž pašoval do rakouské televize záběry ruských tanků v Praze.
Ovšem zahraniční stranu projektu zajímá více režisérova „spojka“ Helmut Zilk, pozdější starosta Vídně, který v 60. letech připravoval živé vysílání z Prahy, zasloužil se o vysílání záběrů z invaze, nicméně posléze čelil obvinění, že se zapletl s StB. Takže film buduje portrét muže se slabostí pro ženy a peníze, jenž se proto stane vydíratelným, ale v rozhodující chvíli se zlu postaví.
Bohužel tak činí na hraně parodie, kdy se směje i ten lustr z českého křišťálu coby mrzký úplatek za donašečovy služby, neřkuli Jan Němec na filmařské věčnosti. V rakouské verzi se pere s estébáky o materiály jako Bond, s Zilkem o vnadnou herečku jako puberťák, rozervaně hýří a uniká kulkám ve studiu.
Rovněž Zilk s pomocí kamarádů od karet a CIA nakonec vytře komunistickým agentům zrak, což je nejlepší pomsta za příšerně letákové výroky o „buržoazní Zlaté palmě z Cannes“. A děs korunuje školácky popisná režie, již Němec z duše nesnášel. Naštěstí si před smrtí natočil vlastní závěť Vlk z Královských Vinohrad, která jde do kin týden před Krycím jménem Holec. Nebe a dudy.
