RECENZE: Román pro ty, kteří nečtou, chvástá se Nahá před Bohem lásky

Debutový román autorky Markéty Nocourové Nahá před Bohem lásky odvážně a sebevědomě láká na to, že netrpí literárními manýrami a čte se jedna radost. A byla by to vlastně pravda, jen kdyby se mladá spisovatelka tak ráda nevypisovala ze svých pocitů.

Obálka knihy Nahá před Bohem lásky od Lely Geislerové | foto: Eroika

Kniha pro všechny, kteří nečtou, jak proklamuje nakladatel, střídá příběhy fiktivních postav zasažených „Bohem lásky“ s autorčinými zápisky. Ty však spíše připomínají jednu velkou stížnost – na vztahy, na sex, na lásku. A to i přesto, že se Nocourová každým coulem stěžování brání a čtenáře neustále ujišťuje, že je všechno „v pohůdce“.

Možná by však o tom všechny lépe přesvědčila, kdyby knihu o své názory, pocity a problémy ochudila a raději za sebe nechala mluvit postavy a jejich životy. Jsou to totiž právě hrdinové jejích fiktivních příběhů, kteří knihu dělají čtivou.

Nahá před Bohem lásky

45 %

Markéta Nocourová

Eroika, 2016

Nocourová se nepáře s přílišnými popisy postav či okolí. Části, ve kterých se hrdinové vypořádávají s otázkou, zda opravdu milují ty, se kterými žijí, tak působí dynamicky. To se cení obzvlášť v případě, kdy se píše o vztahových zamotancích. Každý zajímavý příběh však raději předčasně ukončí, než aby se rozepsala, a pokračuje svými deníkovými zápisky.

Dalo by se předpokládat, že když už autorka tak radostně exhibuje ve svém románu, bude tak činit i ve skutečnosti. Je tomu však naopak. Veřejnosti o sobě nic dalšího sdělovat nechce a s nakladatelstvím Eroika komunikovala pouze prostřednictvím literárního agenta se vzkazem, že za ni dostatečně mluví její dílo.

Víme tak pouze, že se narodila v Praze roku 1994, absolvovala gymnázium, pracovala u filmu a studuje v Londýně. Škoda. Možná kdyby čtenáři alespoň trochu poodhalila tvář, dalo by se lépe pochopit, co knihou chtěla říct.