„Maminka vždycky říkala, že příšery nejsou. Ale ony jsou,“ zaznívá několikrát ve filmové sci-fi sérii.
Další příšera vznikla ve sklepě rodinného domu kováře v podstatě náhodou. Čermák jako milovník sci-fi ve volných chvílích přemýšlel, co by si udělal pro radost. Nejčastějšími zakázkami jsou mu totiž kovové ploty, kliky a krbové nářadí, tedy nic extra kreativního.
Respekt k odkazu H. R. Gigera
Pak si vzpomněl na sádrovou hlavu vetřelce, kterou kdysi stvořil a která se mu už dnes nelíbí. A bylo rozhodnuto. Roli hrál i respekt k původnímu autorovi vetřelce, jemuž dílo stvořil jako poctu.
„Jsem obdivovatel legendy H. R. Gigera, švýcarského výtvarníka, který stojí za vznikem filmového vetřelce,“ přiznává Čermák.
Dvoumetrová bestie vznikala s přestávkami sedm měsíců. Původně ji chtěl autor dělat z vyřazených automobilových součástek, tedy způsobem, jakým loni zhotovil robotického psa. Pak si ale uvědomil, že sochu bude třeba opatřit zinkováním, aby snesla umístění venku a odolala korozi.
„Se šrotovými díly by to nebylo možné, jelikož jsou z jiných materiálů, jsou mastné, od vazelíny a to by už nešlo pozinkovat. Původně jsem chtěl, aby v plastice byly použity takzvané ocelové husí krky, známé z Gigerova prvního vetřelce, ale nakonec jsem nesehnal vhodné. Rozhodl jsem se tedy pro techniku, kdy je většina plastiky tepána za studena z oceli, plechu a spojovány sváry, které jsou lehce zbroušeny. Pak jsou tam samozřejmě místa jako hrudní koš, kde se žebra musela dělat za tepla, což bylo nejnáročnější,“ líčí umělecký kovář práci na vetřelci.
Nejprve vznikla základní kostra z drátu, na niž výtvarník postupně přikládal tepané plechy. Největší potíž byl se zuby příšery. Každý z nich musel vyrobit zvlášť z kulatiny a v ohni překovat do tvaru, který potřeboval. Pak zuby jednotlivě přivařil k čelisti. „Tady jsem se vyučil trochu na zubního specialistu,“ směje se Čermák.
„Strach? Spíš mi připadá, že se na mě vetřelec směje“
Práce ve ztemnělém sklepě na zubící se kreatuře, která každým dnem roste do své xenomorfní ošklivosti, by jednoho vyděsila, ale mladý autor bral práci s humorem.
K monstru během práce natolik přilnul, že se rozhodl jej neprodávat, ale maximálně zapůjčit. Říci si za celou sochu by přitom mohl klidně 140 tisíc korun, v zahraničí, kde je kult vetřelců obrovský, pak ještě více. Cenu by pak ještě navýšila doprava.
Skončením práce na vetřelci se David Čermák opět vrací ke každodenní rutině, která ho živí. Aby vyvrátil tvrzení, že kovářova kobyla chodí bosa, stvořil Čermák už loni u svého domu bizarní plot, který rozebírá devět ocelových mravenců. Na to chce letos navázat tím, že k druhé části domu směrem do hlavní silnice vytvoří pojezdovou bránu s drakem.
„Drak by měl být přikrčený na sloupu nad bránou a chrlit stylizovaný oheň,“ slibuje autor.
David Čermák patří k mladé generaci výtvarníků ovlivněných pop-kulturou, filmem a hudbou. Jeho maturitní práce na turnovské šperkárně byl bratříček filmového vetřelce – mimozemský predátor. Z jeho děl ve veřejném prostoru jsou známé například postava mnicha na turnovské radnici nebo Golem, umístěný v areálu turnovské synagogy.
