RECENZE: Dceru za obřízku, zazní v knize Šajlok, to jsem já

Čtenář knihy Šajlok, to jsem já nemusí znát Shakespearova Kupce benátského, kde se postava Shylocka objevuje. Ale měl by mít zájem o tragikomickou neuchopitelnost lidských povah, protože tím se Howard Jacobson zabývá. A smysl pro humor. Bez toho, prosím, do Jacobsonova světa nevstupovat.

Howard Jacobson | foto: ČTK

Jacobson je patrně nejznámějším židovským autorem současné Británie („Říkali mi britský Philip Roth, ale já se považuju spíš za židovskou Jane Austenovou.“). Má Man Bookerovu cenu za Finklerovskou otázku. A v Šajlokovi nechá svého hrdinu, boháče a milovníka umění Struleviče, aby na hřbitově potkal právě Šajloka. Strulevič, už příliš starý na to, aby se něčemu divil, pozve Šajloka k sobě domů a tím rozpoutá jeden z dialogů, na nichž stojí kniha. Vztahy, jejich zákruty a zádrhele, židovská identita navrch. Román je nabitý vtipnými, paradoxními rozmluvami mezi jednotlivými postavami i takovými, které vedou samy se sebou. A to v pěkném překladu Magdalény Potočňákové.

Obálka knihy Šajlok, to jsem já

Hajlující fotbalista a boj o obraz

Struleviče trápí jeho dcera, šestnáctiletá studentka „performančního umění“, až příliš plná života. On zase trápí ji: s osudovou vehemencí naplňuje představu nesnesitelného „fotra“, který dceru stopuje, vpadá do bytů, kde by se mohla zdržovat, atakuje její nápadníky – ne vždy ty pravé. „Stalo se téměř neměnným pravidlem, že otcové milují své dcery nepřiměřeně,“ glosuje Šajlok. „Otcové budou milovat své dcery přemrštěně a dcery je za to budou nenávidět.“ Strulevičovo sveřepé působení nemůže mít jiný následek, než že si dcera vybere dalšího muže, který podle otce není pro ni, fotbalistu, jenž se proslavil hajlováním na hřišti – v jeho očích vtípkem. Sám se za antisemitu nepokládá. „Zkuste uvést jediný případ, kdy bych dostal žlutou kartu za faulování židovského hráče,“ brání se fotbalista, jenž musí čelit Strulevičovu sžíravému intelektu a překotné životní energii.

Dalším Strulevičovým protihráčem je D’Anton, dobře situovaný Londýňan s citem pro umění. Rozehraje zápas o obraz, který Strulevič koupil. A vzájemné soupeření vede k tomu, že ve hře je Shylockův požadavek z Kupce benátského: za nedodržení smlouvy libra masa z těla dlužníka. Strulevič se spokojí s podstatně menším množstvím tkáně, ovšem při jeho posedlosti židovstvím vlastně není divu, co po fotbalistovi chce: nabídne mu, že jeho dceru dostane, pokud se nechá obřezat. Fotbalistův přítel D’Anton prohlásí, že ho zastoupí.

Šajlok, to jsem já

80 %

Autor: Howard Jacobson

Nakladatel: Práh

280 stran, 279 korun

Myslí to Strulevič vážně? – A myslel to vážně Abrahám, když se chystal zabít Izáka? opáčil by autor. Vír otázek, pochybností, bonmotů a řezavých vtipů pokračuje. Hrdina si je při vší maničnosti značně nejistý sám sebou. I o židovství pochybuje. Spočívá v chození do synagogy? Určitě ne. V sionismu? Rozhodně ne.

V čem tedy? V dialogu s dcerou se nedostane dál než k výrazu „souvislost“, který zní podezřele neurčitě i čtenářovi. Kromě brilantně rozehrané zápletky z Kupce benátského doplněné inteligentními gagy je právě toto velký přínos knihy: vtipně formulovaná nejistota přesahující tázání po židovské identitě. Jacobson míří k nejistotě každého uvažujícího člověka – a to je v době plné hlasů tím sebejistějších, oč méně přemýšlivých, velmi cenné.