Jako nebe a dudy působily první a druhý den premiérového festivalu Metronome na pražském Výstavišti. Zatímco v sobotu si s návštěvníky pohrálo právě to nebe, v neděli se metropoli extrémní výkyvy vyhnuly.
Známkujte festival MetronomeHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Nedělní program byl ve znamení avizovaných muzikantských spojení. J.A.R., stálice naší hudební scény, si přizvali gospelový sbor Maranatha. Legendární funky kapela publikum pořádně rozhýbala a sbor zapojila do svého zvukostroje organicky, skoro jako další hudební nástroj.
Na vedlejší scéně se následně představil Ivan Král a jeho host Jiří Suchý. Málem to vypadalo, že ani nezazpívá. Král totiž prý bez zkoušení navrhl zazpívat svou dávnou píseň, k níž Suchý napsal text, jenž si však už nepamatuje.
Když pak oba na pódiu osaměli, podle všech zákonitostí by takovému koncertu měl spadnout řemen. Jenže to by u mikrofonu nesměl stát Jiří Suchý – miláček národa a hlavně muž, který každý náznak trapnosti dokáže obrátit v jemný vtip. Vrcholem byla Suchého vlastní skladba, kterou napsal před šedesáti lety a nyní ji odehrál na bendžo. Následný Klobouk ve křoví s nimi sice potichu, ale přesto zpívali i lidé pod pódiem.
Známkujte United Islands of PragueHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Vystoupení Jiřího Suchého bylo skutečnou ozdobou programu. Navíc to bylo milé, a i kdyby s Králem nezahráli ani notu, potlesk měli zajištěný.
Následovaly dvě kapely v základu velmi podobné ovšem s výstupem dosti odlišným. Elektroničtí folkaři s vzezřením hippies Crystal Fighters na hlavní stagi sice staví na brnkání na akustické kytary či ukulele, svou hudbu však obalí do moderního elektronického soundu natolik mohutného, že i ještě za světla vytvoří nemalý kotel pod pódiem.
Na Metronomu nabídli chytlavou show. A z povinných hradeb beden Marshall, byť ověnčených květinami, se linula až neprostupná zeď zvuku. A lidi to bavilo.
Kanadští Walk Off the Earth na to jdou trochu jinak. Přeci jen rozmanitější nástrojové obsazení, zahrnující kromě ukulele a kytar třeba i xylofon, jim dodává na dynamičnosti, s níž umí devítičlenný ansámbl dovedně pracovat. Jejich zpěvačka Sarah Blackwoodová pracuje s publikem na výbornou, a když kapela spustila coververzi Hello, i nově příchozí už z dálky volali „Ty vole, Adele!“ A i když se nemalý dav zvedl a vyrazil zabrat místa na Foals, v kotli to bouřilo až do konce.
Hlavní hvězdy večera předvedly dvojí tvář. Oproti sobotnímu headlinerovi to byl zpočátku spíš vhled do alternativního britpopu než strhující finále celé přehlídky, až čtvrt hodiny před koncem jejich setu kapela zásadně přitvrdila, a festival se tak dočkal zaslouženého vyvrcholení. Včetně „stage divingu“ frontmana Yannise Philippakise, jenž se do publika ponořil poměrně plavmo, ač se kolem celé akce strhla drobná strkanice s chlápkem z ochranky, který chtěl hudebníka bránit i proti jeho vůli.
Celkově lze první ročník Metronome festivalu označit za zdařilý. Podle pořadatelů jeho branami za celý víkend prošlo 7 500 lidí, na spřízněné a zavedené United Islands of Prague za stejnou dobu dorazilo na padesát tisíc návštěvníků.
Ukázalo se, že Praze větší festival se zavedenými jmény sluší, a nezbývá než doufat, že od příštího ročníku začne Metronome budovat tradici.
