Americký porotní soud známe z hollywoodských filmů asi všichni, zpravidla se tam tak dramaticky, jak to jen v uzavřené místnosti s dvanácti jedinci jde, rozhoduje o vině či nevině.
Málokdo ovšem mohl tušit, že jeden z reunionů Led Zeppelin bude právě před zraky takovéhle poroty. Vídat Jimmyho Page a Roberta Planta pohromadě je ojedinělý zážitek sám o sobě, natož pak prostřednictvím soudních skic, které jsou nedílnou součástí amerických procesů.
Zmíněná porota měla úkol vpravdě nevděčný – posoudit, zda Plant s Pagem svou legendární píseň Stairway to Heaven napsali, nebo jeden z nejznámějších motivů rockové historie ukradli ze skladby Taurus od kapely Spirit. Faktem je, že Led Zeppelin se Spiritem koncem šedesátých let koncertovali a jejich instrumentálku prý museli slyšet. Plant se ovšem hájil tím, že si z té doby nic nepamatuje, což by se u rockera v drogami promořeném období hippies dalo pochopit.
Bizarní ovšem bylo, že porotcům nepustili originální nahrávky obou písní, jak by se dalo čekat. Místo toho jim předmětné skladby přehrál „expert“ podle notového zápisu. Pikantní vzhledem k tomu, že Plant rovněž vypověděl, že neumí muziku číst, ani psát.
Taurus i Stairway to Heaven sice využívají podobnou linku vzdáleně vycházející z barokní hudby, jenže skoro stejný motiv školené ucho uslyší třeba i v Michelle od Beatles. Takže vědomou krádež jedněch od druhých se prokázat nepodařilo a skladatelé ze 17. století už se o svá práva neozvou.
Celé je to trochu fraška. Dá se pochopit, že se hudebníci ze Spiritu můžou cítit zneuznaní, pokud mají pocit, že slavnější kolegové parazitují na jejich umění. Ovšem kouzlo hudby odjakživa spočívalo ve vzájemných větších či menších inspiracích a napsat něco zcela nového je mnohdy nemožné. Určitě je na místě trestat vědomé samplování hotových nahrávek bez předchozího souhlasu, to je totéž jako ukrást rohlík v samoobsluze. Vědomý čin.
Na nevědomé poskládání tónů za sebou v podobné řadě, kterou složil už někdo jiný by se konečně měl vypsat generální pardon. Aby se muzikanti nebáli psát.
