„Už jsem ve městě viděl divadelní představení, živou hudbu i tanec, bylo to skvělé. Snad budu mít čas i na nějaké filmy,“ přeje si talentovaný Brit.
Svoji zatím nejznámější roli jste ztvárnil ve snímku Zloba – Královna černé magi, zahrál jste si v něm s Angelinou Jolie. Jaký to byl zážitek?
Je to úžasná herečka. Obdivuju ji pro její umění, ale taky pro to, jak se angažuje v humanitární pomoci a bojuje za práva žen. Je vynikajícím vzorem pro mladé ženy. Mě inspirovala taky, ukazuje, jak využít vliv a sílu, kterou umělci mají.
Do Zlína jste přivezl film Společenská sebevražda, o čem pojednává?
Hraju sedmnáctiletého kluka, který nemá mnoho přátel. Usiluje jen o to, aby byl slavný na YouTube, a udělá pro to doslova cokoliv. Byl to asi nejtěžší film, ve kterém jsem hrál. Měli jsme na natáčení jen pět týdnů a omezený rozpočet. Větší část příběhu se odehrává v malé místnosti, kde mě vyslýchá detektiv, protože jsem podezřelý ze dvou vražd. Nejtěžší byla spousta dialogů, které jsme se museli na každý den naučit. A natáčelo se tak rychle, že jsme se nemohli k ničemu vrátit.
Děti jsou dnes sociálními sítěmi skoro až posedlé, že?
Facebook, Twitter, Snapchat, Instagram ovládají jejich životy a ony už neumějí jednat s lidmi tak, jako jsme v jejich letech uměli my. Díky našemu filmu by si děti měly uvědomit, že nejde o to, abyste byli slavní na YouTube nebo abyste dostali co nejvíc lajků na Facebooku. Důležitější jsou mezilidské vztahy.
Jak vůbec začala vaše kariéra?
Když mi bylo asi třináct, vyhrál jsem stipendium na divadelní školu v Londýně, kde děti ve věku 11 až 16 let studují herectví. Od pondělí do středy je běžné vyučování, ve čtvrtek a pátek se děti učí hrát, zpívat a tančit. V šestnácti jsem pokračoval na taneční škole, kde jsme zkoušeli jazzový a moderní tanec, balet... Výuka byla velmi intenzivní, osm hodin denně, ale zažili jsme spoustu legrace. Chtěl jsem být profesionální tanečník. Ale uvědomil jsem si, že to pro mě není to pravé. Byla to dřina, býval jsem často zraněný. Proto jsem v osmnácti letech odešel, našel si v Londýně agenta a začal chodit po konkurzech. Takže formální herecké vzdělání nemám. Učím se prací s režiséry a ostatními herci, čtením knížek.
Co je na vaší práci nejtěžší?
Myslím, že je to nejistota. Nikdy nevíte, co budete dělat dál. Když jste zedník nebo doktor, máte to dané. Ale jako herec nevíte, co vás čeká, netušíte, kdy přijde další role ani s kým budete hrát. Ovšem duševně je to opravdu obohacující, s každou rolí jako byste na sebe brali jinou osobnost, jinou identitu. Noříte se hluboko do své duše a do své paměti, abyste našli ty správné pocity. Na druhou stranu si uvědomuju, že jako herci nezachraňujeme životy. Ale i tak je důležité, abych bral svou práci vážně. Umění je něco úžasného a mnoha lidem pomáhá. Třeba když procházejí těžkým obdobím, podívají se na film a ztotožní se s postavou.
21. dubna 2014 |
