RECENZE: Vojta Dyk tančí, zpívá, vzdoruje smrti. A komíny lágrů dýmají

Divadelní ztvárnění Pana Theodora Mundstocka dopadlo nad očekávání. V pražském Studiu Hrdinů diváky čekají skvělé výkony i zajímavá choreografie.

Studio Hrdinů je za čtyři roky své existence známo vynikajícím divadlem, těžce experimentálními kusy i zcela slepými cestami. Do studených prostor Veletržního paláce nyní pozvalo ke spolupráci divadelního matadora a básníka Miloše Horanského a populárního herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, který se dlouho v činohře neobjevil. Nezvyklá kombinace dvou osob, které dělí více než padesát let, mohla dopadnout všelijak.

A ona dopadla skvěle. Zásluhu na tom jistě mají i autor scény Michal Pěchouček či Halka Třešňáková, která měla na starosti pohybové části.

Pan Theodor Mundstock je v Horanského úpravě polemikou se slavnou románovou prvotinou Ladislava Fukse. Divadelní Mundstock tedy není zlomená bytost čekající na smrt, Dyk svému hrdinovi dodává vůli, vnitřní sílu a touhu čelit zrůdné nacistické mašinerii. Puntičkářská příprava na odjezd do koncentračního tábora zde proto spíš než trénink s patologickými prvky vyznívá jako výcvik, jak čelit drtivému osudu.

Tvůrci zcela využili Dykův potenciál, hlavně v úvodu diváky vtáhnou zpěvem doplňované divoké choreografie. Co však funguje nejvíce, je souznění mezi herci. Gabriela Míčová ztvárňuje Mundstockovu slípku, která je vedle zvláštního domácího zvířátka i převtělením hrdinovy lásky Sli. Herci se skvěle doplňují, výmluvný moment, kdy Míčová na Dyka sype drobná pírka, vyznívá křehce milostně. Jejich hereckým vrcholem je však mnohem pozdější scéna, kdy musí Mundstock svou milou zabít, aby ji ušetřil povinného odevzdání. Zde herci doslova tančí v posledním souboji.

Ústřední dvojici pak dobře doplňuje Dana Poláková v náročné víceroli – vedle rabína ztvárňuje i všechny Sternovy, které Mundstock navštěvuje a konejší před blížícím se koncem. Právě židovskou rodinu jinak znázorňuje soubor sloupků (vedených i jako oficiální vizuál k inscenaci), které v momentě jejich konce začnou zlověstně dýmat jak komíny nacistických lágrů.

Silný text ozvláštňuje Horanského bohatý jazyk. „Kde máš anděly? Ty krůty nebeské, aby ti krákoraly o tvé velikosti?“ ptá se odvážně Mundstock při přece jen trochu dlouhé rozmluvě se samotným Bohem, během které je celý sál zanořen do neprostupné tmy.

Pan Theodor Mundstock

85 %

Studio Hrdinů

premiéra 25. května 2016

režie: Miloš Horanský

hrají: Vojtěch Dyk, Gabriela Míčová, Dana Poláková

I přes těžké téma, filozofickou debatu s Bohem a o Bohu a i na scéně zachovalou Fuksovu specifickou tísnivost je divadelní Pan Theodor Mundstock velice srozumitelný. Tvůrcům se podařilo přesně najít tu leckdy těžko dosažitelnou rovnováhu mezi divadlem s hloubavým přesahem a atraktivním přístupným kusem.

A vzhledem k tomu, že se pražští Židé za války shromažďovali právě ve Veletržním paláci, aby dále pokračovali přes nedaleké bubenské nádraží, je více než trefné hrát Mundstocka právě ve Studiu Hrdinů.