RECENZE: Axl Rose s AC/DC škodu nenapáchal a ječel jako cirkulárka

Nedělní koncert AC/DC v pražských Letňanech zahájil výbuch a ukončila salva z děl spolu s ohňostrojem. Mezi tím australští hardrockeři posílení o zastupujícího zpěváka Axla Rose předvedli zásadní hity své kariéry. Ať už byla očekávání jakákoli, na šedesát tisíc fanoušků jistě neodcházelo zklamaných.

Pražský koncert AC/DC předcházela obava, že místo slavné kapely přijede něco, co bude podobné spíše jejímu revivalu. Ve vší úctě k vystupujícím, přesně to se tak trochu stalo. Tedy aspoň po formální stránce. Ze slavné sestavy byli na pódiu jen dva členové – kytarista Angus Young a basák Cliff Williams, který je v kapele od roku 1977.

Rock or Bust Tour

80 %

Interpret: AC/DC a Axl Rose

Místo konání: Letiště Letňany, Praha

22. května 2016

Jenže zároveň to skoro nebylo poznat. Stačilo zavřít nebo odvrátit oči od obřích obrazovek po stranách pódia a projev bubeníka Chrise Slada se dal lehce zaměnit s bubnováním Phila Rudda, jenž s kapelou nyní nevystupuje kvůli svým problémům se zákony. Slade udělal to nejlepší, co jako bubeník u tohoto druhu hudby mohl – bez přílišných kudrlinek prostě a jednoduše sloužil písním.

V případě doprovodného kytaristy ani nebylo třeba nevidět. Geny se nezapřou a protože Malcolma Younga nahradil jeho synovec Stevie (a dokonce snad hrál i na jeho kytary), záměna byla takřka dokonalá. Tedy co se muziky týká, byli to AC/DC, na které jsou lidé zvyklí.

No a pak je tu Axl Rose, enfant terrible světového rocku a pro aktuální turné náhradní zpěvák. Jenže vlastně se nestalo nic, za co by bylo třeba Rose plísnit. Ječel jak cirkulárka, dokonce ani kvůli němu koncert nezačal se zpožděním. Choval se jako host, a to někdy až příliš. Komunikace s publikem poněkud vázla, ale když se hrálo a zpívalo, byla to jízda.

Mimochodem, Rose, který si stále doléčuje zlomeninu nohy, celý koncert poctivě odchodil a odtancoval, sedal si jen v prostojích mezi skladbami. A to navzdory tomu, že na noze měl cosi, co připomínalo ortézu pro robocopa, tedy asi nic, o co by člověk běžně stál.

I v zadních částech prostorného areálu bylo skvěle slyšet a hudba byla řádně hlasitá, jak se na hardrockovou kapelu sluší a patří. Scénu koncipovanou jako něco mezi omšelým hangárem a vchodem do pekla si ve vší její kráse mohli návštěvníci nejvíc vychutnat až v druhé polovině koncertu, kdy se začalo stmívat.

Vlastně celá produkce měla jedinou rovinu, která zamrzí. Že AC/DC nevěnovali jediné slůvko, jedinou vzpomínku Brianu Johnsonovi, parťákovi, jenž to s nimi tolik let táhl a nyní – snad dočasně - nemůže. Dá se pochopit, že rozjeté turné nešlo zastavit. Nebo se do toho hudebníkům z jakéhokoli důvodu nechtělo. Ale přejít kolegovu indispozici mlčením je hanebné.