Na koncertě však zazní staré i nové skladby. A podle hudebníků to vůbec není problém. „Ve skutečnosti je to snadné. Ty nahrávky mohou znít odlišně, ale během živého setu prostě mícháme rockovější písničky s těmi akustickými a tiššími, což je normální. Každý koncert má hlučnější a intimnější okamžiky,“ vysvětluje klávesista kapely Ben Lovett.
S Lovettem a jeho kolegou, baskytaristou Tedem Dwanem sedíme v poněkud nehostinných útrobách vysočanské hokejové haly. Před třemi roky u nás Mumford & Sons hráli ve Velkém sále Lucerny, který vyprodali.
„Jsme trochu zmatení a říkáme si, co se to za tu dobu stalo,“ připouští Dwane. „On totiž rozdíl mezi Lucernou a tímhle je asi největší skok, který jsme v posledních letech zažili. Když jsme prvně stáli ve velké hale, říkali jsme si – co tady děláme?“
„Dneska ráno jsem se vzbudil v autobuse a byl jsem přesvědčený, že večer budeme hrát v nějakém koncertním sále, možná jen větším než minule,“ vypráví Lovett. „Moc jsem se nerozhlížel, vešel sem do zákulisí... a říkám si, že něco je prostě jinak. Je to vzrušující. Spousta lidí sem za námi musela odněkud dojet, tolik diváků přece nemůže být jen z Prahy, ne? Je to skvělé.“
