V roce 2013 jste za titulní roli v muzikálu Papežka dostala prestižní cenu Thálie. Přesto vaši tvář nakonec zná nejvíce lidí z televize díky pěvecké show a seriálu...
Trochu mě to mrzí, ale to člověk musí umět přijmout. Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že si nějak stěžuji. Rozčiluje mě, že až když si zahrajete v nějakém seriálu, tak vás teprve lidi znají. A nemyslím to zle vůči Ulici. Jsem tam šťastná, spokojená. Jde mi o princip. Navíc se na vás někdy kolegové dívají, jakože se zpronevěřujete divadlu. Je to trochu začarovaný kruh. I když dnes už to asi není vnímané tak striktně jako před lety.
V show Tvoje tvář má známý hlas zvládáte neuvěřitelně i pohybové kreace. Přeci jenom na tanečního krále Jacksona by si asi troufnul málokdo z vašich kolegů.
Jé, děkuji. Potěší to. Zvlášť když jsem na tom byla dříve s pohybem trochu na štíru a dost jsem si nevěřila. Tím, že jsem nevystudovala muzikál, kde se tomu hodně věnují, tak jsem musela zkušenosti získávat za pochodu. S každou novou rolí, která přišla. Nemám pohybovou paměť natolik vytrénovanou, abych mohla být suverénní. Teprve teď to cítím trochu lépe.
Jak stíháte vše skloubit? Ráno natáčení Ulice, odpoledne zkoušky v divadle, večer muzikál.
Ideální by bylo zařídit si na tu show volno, aby se mohl člověk věnovat jenom tomu. To se mi ovšem nepovedlo (smích). Ano, natáčíme Ulici, zkouším a hraji jak v Brně, tak v Praze. Je to opravdu nářez.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak se Hana Holišová měla s přítelem z Francie? A je nějak příbuzná s herečkou Blaženou Holišovou, která hrála ve Slavnostech sněženek? Dozvíte se v pátečním vydání týdeníku Téma. |
V seriálu Ulice hrajete Veroniku Maléřovou, mámu dvou už velkých dětí, a působíte starší, než ve skutečnosti jste. Je těžké se do té postavy vcítit?
Právě ta různorodost mě baví. Jeden týden hrajete matku Maléřovou v Ulici, jindy zase malou Leontýnku v muzikálu Ať žijí duchové, nebo třeba mladou Sofii v Mamma Mia!
Máte teď skvěle nastartovanou kariéru, úspěchy sklízíte jak v divadle, tak v televizi. Na druhu stranu je vám pětatřicet, nepřemýšlela jste o založení vlastní rodiny?
Jsem takový neplánovací typ. Není to tak, jak by si někdo mohl myslet, že dělám kariéru a odsouvám případné mateřství na druhou kolej. Prostě dělám, co mě baví, a beru věci, jak přicházejí. Věřím, že jestli má být dáno, tak to tak bude.
