Karel IV. byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní. Není proto náhodou, že jeho největší vazba na tuto oblast je spojena s dalším mimořádným vzdělancem a „gotickorenesančním osvícencem“ Arnoštem z Pardubic.
Arnošt z Pardubic, opora Karla IV.
Ač byly Pardubice v té době nevýznamným poddanským městečkem, Karel je bezesporu bral vážně. A to díky Arnoštovi z Pardubic. První pražský arcibiskup se stal velkou oporou prince, krále a císaře, od svých italských studií byl jeho přítelem i rádcem. Později ho sám korunoval.
„Volba Arnošta z Pardubic pražským biskupem byla mimořádně šťastným činem. Stal se totiž jedním z nejvýznamnějších politických rádců a osobních přátel Karlových, bez jehož přičinění si lze jen stěží představit mnohé z Karlových politických úspěchů,“ uvedl historik Jiří Spěváček.
Arnošt byl také reformátorem života církve i společnosti a štědrým donátorem umění. Měl prý neuvěřitelný rozhled, a možná i proto často působil jako diplomat ve službách krále. Byl dokonce takovou osobností, že přicházel v úvahu i jako kandidát na uvolněné místo po smrti papeže.
„Vyznávám, že nikde nenašel jsem prostředí méně barbarské a více humanismem dotčené, jako císaře a několik vynikajících mužů v jeho okolí,“ napsal kdysi italský básník Francesco Petrarca a v čele těchto mimořádných mužů byl vzdělaný syn majitele Pardubic.
Když Karel IV. odjel za hranice, a to nebývalo „na otočku“, Arnošt ho zastupoval. Za vše hovoří to, že u položení základního kamene k novému hradu Karlštejn nebyl Karel, ale Arnošt.
Ten byl jeho důvěrníkem ve věcech diplomatických a politických. Dokázal Karlovi i oponovat, a to i v citlivých záležitostech. Třeba když se panovník rozhodl korunovat svého syna Václava na českého krále už ve dvou letech. Podle něj byla korunovace předčasná, ukvapená a nedůstojná.
Arnošt spolu s králem Janem Lucemburským a jeho syny položil základní kámen ke katedrále a uložil věřícím sbírky na její stavbu. Stejně jako uložil spolu s králem daň na zřízení nové univerzity, jejímž byl prvním kancléřem, nebo již dva roky před zahájením stavby Karlova mostu vyzýval duchovenstvo k peněžitým sbírkám na jeho postavení. Také vydal nový církevní zákoník, který platil v pražském arcibiskupství několik set let.
Arnošt byl vždy považován za patrona města Pardubic, které byly hlavním rodovým statkem jeho otce. V Pardubicích dal vystavět kostel Zvěstování Panny Marie. Dnes nese jméno této velké osobnosti českých dějin jedna z pardubických ulic nebo třeba aula pardubické univerzity či výletní loď. Díky němu navštívil Pardubice v roce 1363 Karel IV., který přijal jeho pozvánku na pardubický hrad.
Litomyšl se stala samostatnou církevní provincií
Když se Karlovi díky blízkému vztahu k papeži podařilo povýšit pražské biskupství na arcibiskupství, podařilo se současně zřídit v roce 1344 na rozhraní pražského a olomouckého nové biskupství v Litomyšli. Pro tuto událost celostátního významu se ukázala Litomyšl jako vhodná také proto, že nabídla lepší materiální zázemí díky kolonii premonstrátů.
„Zdejší klášterní kostel Panny Marie byl změněn na biskupskou katedrálu, obydlím biskupa se stala budova původního opatství, kapitule sloužily další klášterní budovy. Karel IV. povolil biskupovi vybírat zvláštní mýto v Litomyšli, Lanškrouně a Ústí nad Orlicí pro získání prostředků na výstavbu městských hradeb,“ uvedl historik František Musil.
Biskupství v Litomyšli zahrnovalo děkanát chrudimský, vysokomýtský, poličský a lanškrounský, z Moravy pak nová diecéze dostala šumperský děkanát a část úsovského. Litomyšlské biskupství existovalo pouze 77 let. Celý jeho areál v době husitství zanikl, dnes je velmi obtížné rekonstruovat jeho původní podobu.
Energický vladař táhl proti loupežníkům
Ve spolku karlovských míst jsou vedle Litomyšle samozřejmě zastoupeny Pardubice. Nejen díky Arnoštovi, ale i kvůli tomu, že obec byla povýšena na město Pardubice v době Karlově.
Karel IV. však zasáhl do osudů východu Čech vícekrát. Například ještě jako princ v roce 1338 zahájil z Vysokého Mýta úspěšné vojenské tažení proti Mikulášovi z Potštejna. Při něm zničil několik hradů, například v Chocni.
V návrhu zákoníku později pojmenovaném jako Majestas Carolina uvedl mezi místy, která nesmějí být zastavována, také Chrudim a hrady Litice, Lichnice a Svojanov, který nechal opravit a rád tam pobýval.
S hradem Žampachem na Orlickoústecku souvisí Karlova trestná výprava proti sídlu loupeživého rytíře v letech 1355 či 1356. Při ní panovník prokázal svoji typickou energičnost. „Jan Pancíř začal z hradu podnikat loupeživé výpravy do okolí. Proto proti němu zasáhl vojensky Karel IV. Hrad dobyl, Jana Pancíře nechal popravit a hrad i s panstvím převzal do vlastní správy,“ uvedl historik František Musil.
Okolnosti smrti „zemského škůdce“ Jana Pancíře ze Smojna jsou dosti podivné a hovořilo se i o „justiční vraždě“. V každém případě se dobytí hradu stalo později námětem mnoha lidových pověstí.
S Poličkou a Chrudimí je spojeno pozdější zřízení mobilizačního skladu obilí, ve Vysokém Mýtě byla uložena výzbroj pro 300 vojáků, v Poličce pro 150 vojáků. V roce 1363 postoupil Karel IV. své čtvrté manželce Alžbětě (Elišce) Pomořanské mimo jiné Chrudim, Vysoké Mýto a Poličku. Ta mohla výnosy měst užívat v plném rozsahu již jako královna, nikoli jen jako vdova, přitom měla povinnost otevřít je v případě potřeby královu vojsku.
Karel jako atraktivní cíl oslav
Na jubileum někdejšího panovníka reaguje řada institucí. Připomíná ho například od dubna do října cyklus přednášek význačných historiků na pardubickém zámku.
V den oslav narození Karla IV. v sobotu 14. května návštěvníky zámku čeká přednáška historika Davida Venclíka nazvaná „Kdepak jsou komnaty fraucimoru?“ s podtitulem „Císař Karel IV. a hrad Karlštejn v historické tradici“. Východočeské muzeum také chystá expozici nazvanou České korunovační klenoty na dosah. Muzejní noc bude letos patřit Karlu IV.
Jubileum Otce vlasti si připomněla o minulém víkendu i Chrudim, kde královská kolona přivezla Karla IV. na Resselovo náměstí zaplněné řemeslníky, hudebníky, loutkáři, šermíři a potulnými herci.
Na sobotním zahájení páté lázeňské sezony v Litomyšli nechyběl ani Karel IV. Pro druhou polovinu května připravili tamní muzejníci a archiváři výstavu, jejíž návštěvníci se setkají s unikátními listinami z doby založení tamního biskupství i s archeologickými nálezy. Sedmisté výročí narození Karla IV. připomene festival Smetanova Litomyšl uvedením dobových skladeb v podání souboru Schola Gregoriana Pragensis.
V Lanškrouně chystají druhou červnovou sobotu „Středověkou slavnost k 700. výročí narození císaře Karla IV. a vzpomínku na jeho dvořana a diplomata, arcibiskupa Petra III. zvaného Jelito, zakladatele kláštera kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně“.
Historický průvod zamíří ke kostelu svaté Maří Magdaleny. Tedy k místu původního kláštera kanovníků sv. Augustina. Vrcholem programu bude slavnostní odhalení busty Petra III. Jelita a pojmenování parku jeho jménem.
Karel zanechal otisk v názvech studánek
Petr Vomáčka z České Třebové je zanícený hledač pramenů řek a také studánek. Jen v Pardubickém kraji jich zmapoval kolem šesti stovek. V jeho registru jsou také dvě studánky, které mají souvislost s Karlem IV. „Tyto studánky jsou - alespoň podle pověsti - nejstarší, které se mi zatím z tisícovky studánek a pramenů podařilo najít a zmapovat,“ řekl Petr Vomáčka.
První studánka je mezi Českou Rybnou a Dlouhoňovicemi u Žamberka. Říká se jí „Žampašská studánka“, protože u ní údajně tábořil Karel IV. při tažení na hrad Žampach.
Druhá studánka se už přímo jmenuje Karlova. Vydatný pramen, resp. studánka se zbytky původního klenutí, se nalézá přímo v obci Karle mezi Litomyšlí a Svitavami na levé straně začínající řeky Loučné. Mezi obyvateli obce se traduje, že právě tato je ta pravá Karlova studánka, po které byla později pojmenována i obec - Karlsbrunn, tedy Karle.
„Podle pověsti při lovu po krajině na jihovýchod od Litomyšle došla výpravě Karla IV. voda. Hledal tedy nějakou studánku, až narazil na tuto, která byla po něm poté pojmenována,“ řekl Petr Vomáčka, který ji poté poslal pod názvem Karlova studánka 2 do Národního registru pramenů a studánek, potažmo na web estudanky. eu.
Pardubický perník a Karel IV.
Zajímavostí je, že se perník dostal do Čech s řemeslníky, které si pozval Karel IV. Tehdy přijeli také ti z Norimberka - tehdy hlavního města perníku. Později se stejně jako jinde v Evropě perník prosadil především v bohatých městech.
„Například v Kutné Hoře, kde byly stříbrné doly a lidé měli dostatek peněz. Odtud se tedy perník dostal do Pardubic. A tady se mu na rozdíl od jiných měst dařilo, proto tu jeho výroba zůstala, ačkoliv v Kutné Hoře třeba úplně odumřela,“ řekl jeden z výrobců originálního pardubického perníku Josef Novotný.
Karel IV. uspěl i na divadelní scéně
Nejčastěji Pardubice, ale také jiná místa v kraji, navštívil Karel IV. prostřednictvím různých provedení Vrchlického hry Noc na Karlštejně. Naposledy měl tento titul v režii Františka Laurina premiéru ve Východočeském divadle v roce 2001.
„Byla to jedna z nejúspěšnějších inscenací divadla v posledním čtvrtstoletí. Hrála se na Kunětické hoře i v divadle a dosáhla 114 repríz,“ řekl mluvčí divadla Radek Smetana. Karla IV. hrál Radek Brzobohatý, Arnošta z Pardubic Petr Hübner či Jan Hyhlík.
Předchozí inscenace příběhu o zanedbávané novomanželce Karla IV. dosáhla od roku 1980 31 repríz. Další zpracování Noci na Karlštejně měla v Pardubicích premiéry ještě v sezonách 1912/13, 1918/19, 1939/40, 1940/41 a 1943/44.
Karel IV. je atraktivní i pro ochotníky - například nyní je toto představení v repertoáru letohradského Divadelního spolku Kolár.
