Obraz se ztratil za války, ukradli ho Němci, sotva vjeli do Paříže. Vynořil se v roce 2008 v New Yorku, do aukce v síni Sotheby’s ho dala galerie patřící muži jménem Helly Nahmad, což je syn jednoho z nejznámějších obchodníků s obrazy na světě. Jenže se k obrazu přihlásil ještě jiný dědic.
Byl to vnuk Oscara Stettinera, původního majitele obrazu. Řekl, že by mu ho Helly Nahmad měl vrátit. Ale ten měl pádný argument: Sorry, ale obraz nepatří nám. Vlastní ho firma International Art Center (IAC), mě do toho netahejte. Firma sídlí v Panamě, tak si to vyřiďte tam.
Kauza Panama Papers Co vše už víme o kauze, která odhalila obchodování významných politiků a dalších osobností v daňových rájích čtěte zde. |
Potomek pana Stettinera to zkusil, ale nějak to vázlo. Teď však aféra zvaná Panama Papers ukázala, že věci se mají úplně jinak. Ze zveřejněných dokumentů plyne, že celá IAC patří Nahmadovým. A to už od začátku.
V podstatě je to jen krycí firma, fíkový list, který má na veřejnosti oddělit galerii Nahmadových od obrazů, o nichž Nahmadovi dobře vědí, že jejich vlastnictví je přinejmenším sporné.
Sedící pán s holí tak představuje zvláštní směs přímé nacistické krádeže z druhé světové války s moderní dýmovou clonou, jakou umějí vypustit právníci 21. století s využitím daňových rájů, protože ty neslouží jen k odklánění peněz, ale i uměleckých děl.
Vnuk Oscara Stettinera loni soud o obraz prohrál. Mimo jiné i proto, že žaloba byla podána v New Yorku, ale firma sídlí v Panamě, a tak se měl proces odehrát tam. Teď však už leží žaloba znovu u newyorského Nejvyššího soudu s tvrzením, že IAC je vlastně jen „druhé já“ Nahmadových a že firma byla zřízena, „aby zmátla a skryla jejich totožnost a ukrývala věci v jejich držení“.
Dokumenty také ukazují, že firma Mossack Fonseca se aktivně snažila utajit vztah mezi Nahmadovými a IAC. Dodala totiž právníky své švýcarské pobočky, kteří podepisovali dokumenty za Nahmadovy a předstírali, že IAC řídí. Zřejmě to nebudou jediné kličky, jichž byl Sedící pán s holí svědkem.
