Nadčasové a varující představení Slyšení o Adolfu Eichmannovi nedávno vyneslo herci Marku Cisovskému z Komorní scény Aréna nejvyšší ocenění divadelní kritiky za herecký výkon.
Ovšem aby se herec mohl do role nechvalně proslulého nacistického válečného zločince převtělit, musí prožívat i osobní drama. „Musím si držet určitý odstup, nejde se s ním ztotožnit. Už jsme měli dvacátou reprízu a pořád ještě se z toho po představení vzpamatovávám,“ prozrazuje. Marek Cisovský navíc také vnímá, že Ostrava má pořád obnažené jizvy v podobě nezastavěných vybombardovaných míst po 2. světové války.
Marek Cisovský Spojení Marek Cisovský a Komorní scéna Aréna přináší oběma stranám ocenění. Herec a hudebník Marek Cisovský (1972) je rodákem z Ostravy-Zábřehu. Letos získal Cenu divadelní kritiky za nejlepší herecký výkon v inscenaci Slyšení, kde ztvárnil hlavní postavu nacisty zodpovědného za vyhlazování židů Adolfa Eichmanna. Slyšení se stalo také oceněnou inscenací stejně jako Komorní scéna Aréna, která byla vyhlášena Divadlem roku 2015. Marek Cisovský prošel nejprve Divadlem loutek, pak Národním divadlem moravskoslezským a v roce 1993 se stal kmenovým členem souboru Komorní scény Aréna, který založil jeho otec Pavel Cisovský. Ve volných chvílích hraje s kapelou Mamalör, která se specializuje na klezmer. Rovněž holduje kriketu. |
„Je to o to těžší, jak chodím po Ostravě, navíc teď, když se na ostravských chodnících objevily kostky připomínající židovské oběti. Na Masarykově náměstí stávala na místě za Baťou židovská synagoga,“ zmiňuje herec.
„V Přívoze ještě nedávno byly domy s dírami po kulkách. Poblíž náměstí Svatopluka Čecha donedávna na jednom domě prosvítal starý nápis Reinhard Heydrich Platz. Není to tak dávno, ale je fakt, že lidská paměť je velmi krátkodobá, je třeba si pořád jisté věci připomínat, protože člověk rychle zapomene, a to není dobré,“ zdůrazňuje Marek Cisovský a pokračuje: „Za komunistů to sice do nás cpali, takže chápu, že k tomu je jistá nechuť, ale mladí lidé o tom dnes už nemají ani páru, což je chyba.“
Ve srovnání s historií je teď Ostrava čistá
V Ostravě, odkud vyjel první židovský transport, se Marek Cisovský narodil. „Když se mě někdo zeptá, jestli bych šel jinam, tak říkám, že Praha je sice hezké město, ale já jsem tady hluboce zakořeněný. Babička bydlela v Soukenické ulici, a když jsme jezdili do centra Ostravy, tak jsme chodili po černých špinavých ulicích ve strašném smogu,“ vzpomíná herec. „Když to dnes srovnám, tak Ostrava je z mého pohledu čistá. Samozřejmě by se dalo udělat více, ale já jsem spokojený.“
Co Cisovskému v Ostravě vyhovuje, je fakt, že všude má velmi blízko. „Uděláte pár kroků a jste v Komenského sadech, pár kroků jinam - a jste v zoologické zahradě. Za půl hodiny dojedete do Beskyd. To mě baví a baví mě proměny Ostravy,“ říká.
Ne všechny proměny města ale Cisovského těší. „Štve mě třeba obchodní komplex zvaný Fukušima, který vyrostl na Karolině. Místo aby se vrazily peníze do Ostravice–Textilie nebo do jiných starých památek, tak se postaví nějaká zrůdnost,“ stěžuje si.
Nedávno byl s rodinou v Opavě, kde jej udivila podobná situace. „Mají tam krásný obchodní dům Breda, ten ale chátrá. A vedle něj postavili nový. To taky nechápu.“
Pokud Marek Cisovský relaxuje a zapomíná na nelichotivé stránky města nebo na své povolání, pobývá převážně u řeky Ostravice nebo s vlastní kapelou. „Chodíme se koupat do Ostravice. Děti se ženou jsou vodomilové, takže když si vzpomenou, tak zaskočíme k řece. Kdysi páchla a byla černá, teď tam jsou ryby. Já spíše relaxuju s kapelou Mamalör, v níž hraju, nebo vyrážíme na výlety. Třeba Štramberk máme velmi rádi,“ vyznává se herec, který v Komorní scéně Aréna patří k nejstarším kmenovým hercům.
Marek Cisovský s Gabrielou Wilčkovou v roce 2001 ve hře Médea, Iáson a jejich děti.
Marek Cisovský s Lucií Finkovou v roce 2001 ve hře Choroby mládí.
Marek Cisovský ve hře Slyšení
Své nynější ocenění vnímá jako poctu celému souboru nejmenšího ostravského profesionálního divadla. „Mám radost za celé divadlo, ocenění jsme dostali všichni. Je to příjemný pocit, i když vím, že zase opadne a práce půjde dál. Člověka to přesto potěší. Cenu mám v ložnici na poličce mezi obrázky, které namalovaly naše děti,“ povídá.
Jeho výkon ve hře Slyšení je prozatím završením celoživotní dráhy od počátku 90. let, kdy jako herec spíše dováděl v různých parodiích Radovana Lipuse. Nyní je z něj uznávaný herec, „Ani nedokážu popsat, jak k tomu došlo. Zkoušíme, zkoušíme – a najednou je to hotové, člověk ani neví jak.“
